Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Rudá věž smrti: Jáchymovský masakr uranovou rudou si nepřipomínáme důstojně

Současný stav památkově chráněné vykmanovské Rudé věži smrti je důsledkem vnitřních sporů Konfederace politických vězňů. V důsledku na to doplácejí všichni. Napravme nedůstojný stav! Ti, kteří zde trpěli a umírali, si to zaslouží.

Sjíždíme z Jáchymova do Ostrova. Stejně jako před třemi lety a stejně jako před třemi lety se prudce ochladí, mraky vytvoří ponurou atmosféru a před deštěm nakonec utíkáme do restaurace hned vedle rozlehlého náměstí s monumentálním kulturním domem. Ostatně psal jsem o tom tehdy zde. Ale postupně. Start v jáchymovských lázních.

Zastávku chci udělat stejně jako tehdy u Rudé věže smrti, která leží v těsném sousedství ostrovské věznice za nově budovanou průmyslovou zónou v areálu někdejší trolejbusové Škodovky. O tom, jak jsem před třemi lety ve stejném místě nepochodil a byl z vrátnice tehdy ruinoidního areálu vypakován hlídačem, si můžete přečíst zde.

Teď už tady budovy nestojí. Na rozlehlé ploše se pohybují stroje a nákladní auta. Rudá věž smrti se tak tyčí do dálky jako symbol někdejšího utrpení těch nejnenáviděnějších muklů, kteří byli na Jáchymovsku a Hornoslavkovsku v lágrech zavřeni. Odbočuji špatně, lokalita je poněkud nepřehledná a jedeme mezi částmi zdejšího kriminálu místo k věži, kterou máme za plotem po pravé ruce. Otáčím auto a hledám jinou cestu, jak se k věži dostat.
Pravda je, že jsem podcenil přípravu. Vůbec mě nenapadlo, že k památce zařazené do registru UNESCO se dostanete pouze po předchozí rezervaci termínu, kdy vám členové Konfederace politických vězňů zrekonstruovanou lokalitu zpřístupní a provedou vás. Navíc vzhledem k jejich možnostem ve značně omezených čase  a kapacitách.
Na vstupu do rozlehlého areálu vznikající průmyslové zóny jsou unimobuňky stavařů. Ptám se chlapů, jestli tudy dojedu k rudé věži. Prý ano, ale je otevřená jen na předchozí zavolání a cestou k ní asi píchnu auto. Mám jet přes staveniště pomalu.

Dojedeme stavbou k oplocenému areálu věže a přilehlé haly. Vstup dovnitř je zakázán, na některých místech je plot i přes výstrahu, že je místo monitorováno, poničen. Moje drzost taková není, dovnitř nelezu, fotím jen z hranic plotu a obcházím areál dokola. Ostatně i tak je atmosféra mrazivá a dokresleno aktuálním počasím velmi ponurá. V hlavě mi naskakují děsivé vzpomínky vězňů – v jeden moment jich tu bylo najednou prý až tři sta –, kteří tady třídili a drtili uranovou rudu do barelů pro potřeby rudého bratra na východě. Samozřejmě bez jakýchkoliv ochranných pomůcek. Zdejší tábor Vykmanov II fungoval od roku 1951 až do roku 1956.

Národní kulturní památka prošla v uplynulých letech rekonstrukcí, která má co nejvíce respektovat historickou podobu a zabránila zřícení některých částí zanedbaných objektů. V tomto ohledu asi v pořádku. Ale je opravdu v pořádku pro památku UNESCO a pro symbol komunistické brutality, kterým objekt je, aby se pravidelné prohlídky konaly pouze v sobotu čtyřikrát za den, navíc s omezenou kapacitou, kdy je nutné si místo zamluvit, aby nebyla třicetihlavá kapacita vyčerpána. Má opravdu toto zajišťovat vlastními silami pouze vnitřně destabilizovaná Konfederace politických vězňů?
 

Přístup bachařskou brankou od silnice u věznice může být jistě působivý a dodat návštěvě ještě mrazivější atmosféru, ale je tento přístup úplně odpovídající a důstojný? Navíc, když pro přístup není vybudováno ani standardní parkoviště a auto musíte nechat tam, kde je zrovna místo a kde vás nečeká žádný postih?
Jestliže byla národní kulturní památka vyhlášena v roce 2008, od něhož je vlastníkem také Konfederace politických vězňů ČR, která se zde snaží vybudovat muzeum otrockých prací, není ostudou a trestuhodným promrháním více než deseti lety, že projekt není dokončen? Ačkoliv vize byly poměrně velkolepé, předem neohlášený a nepříliš historicky vzdělaný návštěvník prakticky nemá šanci objekt navštívit a dozvědět se v odpovídajícím kontextu, co že se tady v padesátých letech minulého století dělo.

Váleční hrdinové, kněží, intelektuálové a všichni ostatní, které odporný rudý režim považoval ze největší riziko pro šíření své zhoubné ideologie v naší zemi, by si důstojné připomenutí toho, co se na daném místě dělo, zasloužili.
A jistě by také posloužilo především mladým lidem, aby udělali vše proto, aby se minulost neopakovala a poslali současnou skrytě spoluvládnoucí stranu, která tak nějak na strany vládní koalice zbyla, konečně mimo parlament. Ostatně v jejích řadách jsou stále lidé, kteří na budování státu v padesátých letech a vše děsivé, co s tím souviselo, s nostalgií vzpomínají (ne všichni, čest Jiřímu Dolejšovi, například!). A že jedním ze zásadních překážek, proč k tomuto důstojnému završení nedošlo, jsou spory v samotné konfederaci, je až tragickou ironií osudu, našich dějin a vnímání historie naší státnosti. Je ukázkou toho, že neumíme odhodit osobní ambice, spory a antipatie a upřednostnit zájem celku.

Samotná Konfederace politických vězňů ČR na svých internetových stránkách sama přiznává, že nevzkvétá a že se jí nedaří především kvůli vnitřním sporům plnit své hlavní úkoly. Tito lidé by si zasloužili výraznější pomoc státu, předpokládám ministerstva kultury a kraje, aby vyhradily odpovídající finanční prostředky na to, aby byla Rudá věž smrti důstojným upozorněním na to, co se v daném místě dělo. A to v současnosti příliš není.
Vzhledem ke sporům v samotné organizaci, které trvají už řadu let, se zdá jednoznačné, že političtí vězni sami z mnoha důvodů místu důstojný stav nedokážou zajistit. A to je v důsledku špatně pro nás pro všechny. Zdá se, že bude nutné, aby se o vybudování muzea komunistické zvůle postaral po vyjasnění všech právních a majetkových nesrovnalostí stát. Ostatně. Máme přece národní investiční plán, z koronavirové krize se nechceme prošetřit, ale proinvestovat, takže tady se nabízí jedna v objemu z menších možností, kde a jak začít. Jen bych se přimlouval za to, aby nebyl stanoven stejně futuristický termín jako například v případě bývalého justičního areálu v Uherském Hradišti. V červnu jsem nevěřil tomu, co si o budoucnosti a plánovaných termínech čtu, když tu už nemáme ty nemehla, ale vládu, kde ministři prakticky nespí, protože nekecají a makají. Justiční areál v Hradišti bude nakonec v pozměněné a umenšené verzi muzea totality fungovat na konci tohoto desetiletí. Dá-li Bůh, rozpočet a český tah na branku.
 

Sjíždíme do Ostrova. Fotíte monumentální kulturní dům a vcházíme dovnitř, kam jsme díky vstřícnosti paní v informační centru omezeně vpuštěni. Do toho přichází skupiny zhruba deseti třicátníků z Prahy, kteří kromě zájmu o architekturu socialistického realizmu zjišťují možnosti navštívit areál Rudé věži smrti. Úspěšní - stejně jako já – nejsou. Tak aspoň si potvrzuji, že nejsem jediný blázen, který do Krušnohoří přijede, aby se zajímal o podobné věci. A vlastně mě utvrzují v přesvědčení, že současný stav není žádoucí.
 

Kulturák se stavěl v polovině padesátých let minulého století. Tedy v době, kdy Rudá věž smrti stále fungovala… Takže o pár kilometrů směrem do hor se rukama přebírala uranová ruda pro vývoz do nejrozlehlejší země světa, která byla vzorem v budování nemetafyzického ráje přímo tady na zemi, tady se tančilo, zpívalo a pěstovala kultura. Ostatně slavnostně byl otevřen 1. máje 1955, kdy toto datum nebylo svátkem lásky, ale svátkem budovatelské práce. Přičemž stavba tohoto obrovského objektu trvala pouhý rok. Nedostatky vyplývající z rychlé stavby se odstraňovaly dalších několik let. Takže žádné zázračné stavitelství ve neuvěřitelném tempu.
 

Déšť. Oběd. Procházka v pěkně opraveném centru nového Ostrova, které bylo ve stylu socialistického realismu vybudováno v polovině minulého století. A hurá zpátky do hor. K vrchovištím a západům slunce nad Rolavou.

Přebuzská vrchoviště

 

Autor: Marek Síbrt | středa 19.8.2020 8:42 | karma článku: 18,50 | přečteno: 461x
  • Další články autora

Marek Síbrt

Předvánoční glosa: Jak mluvkuje Jihočech v regionu razovitem

Mluvčí mluví s novináři do televize a rádia. Občas napíše článek do novin, nebo odpoví na novinářský dotaz. Sedí v teplém kanclu, pije kafíčko... Jaká je realita? Pár předvánočních střípků z jednoho týdne...

20.12.2022 v 7:55 | Karma: 28,09 | Přečteno: 2752x | Diskuse| Společnost

Marek Síbrt

Lodž: Po stopách utýraných chladným a temným tunelem

Zážitek, ze kterého zamrazí a bude mrazit ještě hodně dlouho. Chladným a temným tunelem z ghetta do chřtánu mrazivé mašinérie smrti

23.2.2022 v 12:45 | Karma: 16,05 | Přečteno: 538x | Diskuse| Společnost

Marek Síbrt

Bukurešť III: Pivnice a knihkupectví ze starého dobrého světa. Vesnice uprostřed metropole

Snažte se vcítit za atmosféru mírné nedůvěry a nejistoty místních. Dostanete se k tomu krásnému, co vzniklo před začátkem komunistického teroru, nebo bylo obnoveno poté, kdy zmizel v propadlišti dějin. Snad navždy

24.11.2021 v 11:23 | Karma: 16,53 | Přečteno: 561x | Diskuse| Cestování

Marek Síbrt

Bukurešť II: sledujte cenovky, nenechejte se ošidit, nefoťte a buďte kreativní

V Bukurešti se vrátíte do našich 90. let, kdy cizinci platili za vstup 5 marek a Češi 10 korun, i když marka byla za 15. Ocitnete se ve světě, kdy vás během chvilky po zjištění, že jste cizinec, budou chtít ošubat jako slepici

8.11.2021 v 12:30 | Karma: 26,20 | Přečteno: 1284x | Diskuse| Cestování

Marek Síbrt

Bukurešť: Liduprázdné bulváry, monumentální stavby a nasazené roušky. Město kontrastů

Stopy komunistické minulosti jsou v metropoli Rumunska stále nepřehlédnutelné. Pod tím zároveň pulsuje nový kapitalistický systém. Kontrasty na každém kroku.

21.10.2021 v 8:20 | Karma: 20,93 | Přečteno: 795x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Rozhodnutí ANO neúčastnit se jednání nepovažuji za šťastné, řekl Pavel

29. dubna 2024  8:33

Prezident Petr Pavel bere na vědomí rozhodnutí opozičního hnutí ANO neúčastnit se jednání o...

Jak se chystá převrat. V Německu začíná proces s extremistickou skupinou

29. dubna 2024  7:35

V Německu v pondělí začíná první z procesů se členy extremistické skupiny Říšští občané, kteří čelí...

Bombardování Gazy si vyžádalo nejméně 13 obětí, Biden mluvil s Netanjahuem

29. dubna 2024  6:53

Izraelské bombardování tři domů ve městě Rafáh na jihu Pásma Gazy zabilo nejméně 13 lidí a zranilo...

Letní teploty ještě vydrží. Ochladí se až koncem týdne, kdy přijdou přeháňky

29. dubna 2024  6:33

Přímý přenos V neděli meteorologové zaznamenali letní den, teplota ve středočeské Tuhani vystoupala k 25,5...

Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!

30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...

  • Počet článků 55
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1613x
Původem z jihu Čech, nyní už dvacet let ve Slezsku a na severu Moravy. Česko-moravsko-slezský patriot cestující po zajímavých místech země, která jsou často většině lidí úplně neznámá. Proto se texty budou mimo jiné zabývat úžasnými místy v ČR a lidmi, kteří v nich žijí. Do dvaceti let vrcholový sportovec, pak student, mediální analytik, novinář, mluvčí černouhelného gigantu v extrémně náročném období jeho existence, nyní vodař - poučený laik:-) A pořád trochu učitel i student...

Seznam rubrik