Bełżec - peklo na zemi, kde docházejí slova i dech
Vyrážíme ze Sobibóru. O návštěvě odlehlé lokality obklopené jezery, bažinami a hlubokými lesy, která se stala místem nelidského šílenství těch, kteří si mysleli, že budují nové a vyšší lidství, jsem psal minule. Když se nad tím v autě zamýšlím, zjišťuji, že se vracím vlastně proti proudu času. Z továrny na smrt do továrny na smrt, která této továrně na smrt předcházela.
Na začátku května je na polsko-ukrajinském pomezí dusno. Další cíl. Bełżec. První peklo své druhu – účelové zařízení určené výhradně pro vyvraždění Židů v dané oblasti (a taky několika set Romů). Když bylo cíle dosaženo, tábor byl zrušen. Co bylo odzkoušeno zde, našlo své děsivé pokračovatele v Sobibóru a Treblince.
Bełżec byl místem rychlého běsnění. Tábor se začal budovat na hlavní železniční trati mezi Varšavou a Lvovem v listopadu roku 1941 (osobní vlaky po ní nyní nejezdí, ale koleje jsou pár desítek metrů od bývalého tábora). Za dobu fungování od března do prosince 1942 zde bylo v plynových komorách zavražděno 435 tisíc Židů. Příjezd prvního transportu z Lublinu 17. března je považován za začátek Operace Reinhard. Jen během prvního měsíce zde bylo zavražděno 80 tisíc lidí (30 tisíc z Lublinu a stejný počet ze Lvova). V květnu a červnu byly transporty do tábora na měsíc pozastaveny. Aby se zvýšila intenzita běsnění na dvojnásobek, musely být dobudovány nové a výkonnější plynové komory. V prosinci byl tábor zničen – dílo bylo dokonáno – většina Židů z Generálního gouvernementu byla zavražděna.
Bełżec – peklo na zemi – přežilo pouze několik lidí (četl jsem údaje o dvou, ale také sedmi osobách). Byl také dílem ďábelského utajení. Lokalita s poměrně malou rozlohou (čtvrt kilometru na čtvrt kilometru) byla skvěle maskovaná od okolí. Tábor s dvěma částmi, kdy ani členové SS doprovázející transport nevěděli, co se v jeho útrobách děje. Konspirace dotažená takřka ke svému limitu. Mírumilovně vypadající část tábora a uvítací proslov k přijíždějícím ze strany vedoucího tábora v nich budily důvěru, že šlo opravdu o tranzitní tábor, odkud budou dále směřovat do pracovních lokalit v okolí. Potom děsivá smrt v plynových komorách, které na sebe vzaly podobu koupelen.
Cestujeme ze Sobibóru po polsko-ukrajinské hranici. S dvěma odbočkami. Působivá města Chelm a v registru UNESCO zapsaná renesanční Zamość. Krásná města, kterých se děsivá historie dotkla také. I v nich žila početná židovská komunita, jejíž likvidace byla cílem Operace Reinhard.
Noc trávíme na hranici v městečku Horodło. V malém sídle s velkou minulostí a také početnou vyvražděnou židovskou komunitou během druhé světové války. Pobyt na samé hranici Schengenu stojí za samostatný text. Poprvé poznávám východní Polsko v dimenzích, jak bývá vnímáno u nás. Dost kontrastní podvečer. Chudá lokalita. Alkoholismus. Mírná letargie a beznaděj. Do toho mládež házející bedny vodky a piva před víkendovým večírkem do zbrusu nového BMW.
Z Horodła do Bełżec dorazíme za hodinu a půl po superopravené silnici krásnou zemědělskou východopolskou krajinou. V jedenáct ráno je vedro k padnutí. Bełżec je hezky upravená obec podél silnice, která po deseti kilometrech narazí na státní hranici a pokračuje jako dálnice do Lvova.
Památník v lokalitě bývalého tábora, který byl i přes děsivá čísla obětí poměrně malý, spatříte za železniční tratí kousek od cesty.
A památník je opravdu monumentální a děsivý. Procházím betonovým koridorem mezi dvěma částmi svažujícího se pole, které je vybudované z pekelně temné strusky. Tak temné a tak děsivé, jak může být jen… Bełżec.
A vcházím do pekla, které přede mnou procházely stovky tisíc lidí, kteří na rozdíl ode mě potom nemohli sednout do auta a odjet. A když tu pomyslnou cestu smrti dojdu do konce, čeká na mě v betonové kryptě citace z knihy Jób v polštině, hebrejštině a angličtině - Země, nepřikrývej moji krev, můj křik ať odpočinku nedojde!
Celou tu cestu hlouběji a hlouběji betonovým koridorem lemují různě zakřivené a zalomené dráty, mříže, ohnuté pařáty smrti a symboly místa, odkud není úniku…
A když vyjdete ze srdce temnoty po schodech nahoru, uvidíte olemovaný prostor struskového pole tabulkami s názvy měst, odkud sem transporty směřovaly. Fouká vítr a vy zíráte dolů na temný prostor pole smrti.
A dole na betonové stěně v rohu areálu čtete – Here in this carload/I, Eve, with my son Abel. If you see my older boy,/ Cain, the son of man,/ tell him that I.
A hned vedle se tyčí části kolejnic, pražců. Ožehnutá temnota temnot a symbol toho, jak se sem lidé dostali.
A stromů je ve struskovém poli mrtvých pomálu. Ale jsou tu. Trčí z temné plochy struskového pole. Jako svědci toho, co zde proběhlo před tři čtvrtě stoletím.
A celou dobu mi rezonuje v hlavě famózní Vladimír Holan v Noci s Hamletem…
I kdyby nebylo Boha, i kdyby nebylo lidské duše,
i kdyby duše byla, ale byla smrtelná,
i kdyby nebylo zmrtvýchvstání,
i kdyby nebylo pak už nic, opravdu nic,
moje, stejně jako tvoje účast na takové komedii
byla by zas jen soucitem, soucitem s žitím,
které je jenom dech a žízeň a hlad
a páření a nemoc a bolest…
A pak vám to docvakne…vždyť je to blbost, ten ultrakonzervativní básník měl vztah k Židům jako vrahům Kristovým…problematický mírně řečeno…
A Jan T. Gross ve své knize Zlatá žeň popisuje, jak Poláci během války i po ní parazitovali na Židech zahnaných vražedným režimem do kouta…A zmiňuje i Bełżec. Poválečná prosperita obce podle něj do značné míry vyrostla také na bohatství těch, kteří byli v lágrech zabiti.
Samotné muzeum Bełżecu v útrobách ledově chladného betonového prostoru je velice působivé. Ať je to s polským přístup k Židům jakkoliv, provedení je tak uvěřitelné, profesionální, emotivní, chladné, až z toho mrazí. A zvuky se v betonovém prostoru rozléhají až k úleku.
Vyzvednu v autě setřici, která spokojeně spí na zadním sedadle, a jdeme se projít do borovicového lesa okolo areálu bývalého lágru. A mám divný pocit. Je tu ticho, úplné ticho a slunce pálí…A kousek od bývalého tábora žijí v domcích lidé. A jedna z kolejí, která do lesa odbočila od hlavní trati, končí v písčité půdě. Směřuje do ztracena….
Marek Síbrt
Předvánoční glosa: Jak mluvkuje Jihočech v regionu razovitem
Mluvčí mluví s novináři do televize a rádia. Občas napíše článek do novin, nebo odpoví na novinářský dotaz. Sedí v teplém kanclu, pije kafíčko... Jaká je realita? Pár předvánočních střípků z jednoho týdne...
Marek Síbrt
Lodž: Po stopách utýraných chladným a temným tunelem
Zážitek, ze kterého zamrazí a bude mrazit ještě hodně dlouho. Chladným a temným tunelem z ghetta do chřtánu mrazivé mašinérie smrti
Marek Síbrt
Bukurešť III: Pivnice a knihkupectví ze starého dobrého světa. Vesnice uprostřed metropole
Snažte se vcítit za atmosféru mírné nedůvěry a nejistoty místních. Dostanete se k tomu krásnému, co vzniklo před začátkem komunistického teroru, nebo bylo obnoveno poté, kdy zmizel v propadlišti dějin. Snad navždy
Marek Síbrt
Bukurešť II: sledujte cenovky, nenechejte se ošidit, nefoťte a buďte kreativní
V Bukurešti se vrátíte do našich 90. let, kdy cizinci platili za vstup 5 marek a Češi 10 korun, i když marka byla za 15. Ocitnete se ve světě, kdy vás během chvilky po zjištění, že jste cizinec, budou chtít ošubat jako slepici
Marek Síbrt
Bukurešť: Liduprázdné bulváry, monumentální stavby a nasazené roušky. Město kontrastů
Stopy komunistické minulosti jsou v metropoli Rumunska stále nepřehlédnutelné. Pod tím zároveň pulsuje nový kapitalistický systém. Kontrasty na každém kroku.
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Když vám auto v zapomenutém kraji prokopne kůň
Výlet do opuštěných míst, na která politici uplynulých desetiletí zapomněli. Tam, kde uzdravují přírodu z peněz EU. Tam, odkud zmizeli trampové. A kde vám po úchvatném zážitku na hřebeni hor u Kalku prokopne auto kůň
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Drsný a krásný kraj, na který lídr z Průhonic i Hurikán Ivan zapomněli
Realita Krušnohoří nad Chomutovem. Nikoliv do Litoměřic nebo Úštěku. Do Hory sv. Kateřiny, Kalku nebo na Výsluní by měli jet volební lídři z Průhonic a Prahy přesvědčovat místní o plánech co udělat s regionem v nelehké situaci.
Marek Síbrt
Krušné hory: Kam dál? Elektrokola, parkovací anarchie a kouzlo opuštěných hor
Anarchie jednodenní turistiky, jejímž symbolem je auto a elektrokolo. Skomírající byznys. Horské scenérie kouzelných míst mimo návštěvnický zájem rozechvívající duši
Marek Síbrt
Syn bez botiček: Nechytrá vláda tupě likviduje drobné obchodníky
Naprosto nekoncepční kroky vlády vedou k absurdním situacím, které likvidují malé živnostníky. Kdy si místo botiček pro syna můžete koupit plyšového krtka a sledovat papoušky ve zverimexu. Země pro budoucnost a chytrá řešení...
Marek Síbrt
Gotický kostel a Jaderná elektrárna, Bůh a Temelín. Jižní Čechy v nás
Když vás při putování podél Lužnice po výstupu na skalnatý ostroh nad řekou ohromí symboly, které si jsou zdánlivě daleko, ale ve skutečnosti blíž, než bychom čekali. Víra v Boha se setkává s vírou v technologický pokrok
Marek Síbrt
Lužnice: Z Tábora údolím bělostných mlýnů, skal, peřejí i chatovišť
Chladné ráno babího léta, příroda se zvolna a tiše probouzí. Z Lužnice stoupá pára, voda se odráží od jezů a balvanů. Údolím z husitského města do Bechyně. Po letech odkládání je cíl blízko... tedy 30 kilometrů daleko. Cesta je cíl
Marek Síbrt
Rudá věž smrti: Jáchymovský masakr uranovou rudou si nepřipomínáme důstojně
Současný stav památkově chráněné vykmanovské Rudé věži smrti je důsledkem vnitřních sporů Konfederace politických vězňů. V důsledku na to doplácejí všichni. Napravme nedůstojný stav! Ti, kteří zde trpěli a umírali, si to zaslouží.
Marek Síbrt
Měděnec: UNESCO po česku. Promarněná příležitost a výhled na ruiny
Kdo byl první? Vejce, nebo slepice? Turista, nebo infrastruktura? Jak od kaple na Mědníku shlížíte na vybrakované skelety Dolu Měděnec. A vlastníci? Zajímavá firma. Ne, že ne. Ona vlastně skoro neexistuje. Kapitál? Celých 20 tisíc
Marek Síbrt
Krušné hory na rozcestí. Kudy se vydají? Anarchie? Chaos? Bezhlavý byznys? Udržitelnost?
Krušné hory už nejsou liduprázdné jako před pár lety. Skutečný turistický byznys se ale ještě nerozjel, i když jeho první záchvěvy jsou patrné. Kudy se unikátní oblast vydá do budoucna? Podaří se zkombinovat zájmy lidí a přírody?
Marek Síbrt
Jáchymov: bezútěšnost a bolavá duše královského města. Budoucnost nejistá
Krušné hory po roce. Po roce, co jsou některé památky historické těžby kovů chráněné v registru UNESCO. A to vzbudilo velká očekávání. Jak se naplnila? Pojďme postupně...Začněme Jáchymovem
Marek Síbrt
Koronavirus zaútočil na zdravý rozum: U nás v Kocourkově
Když se vyhláška střetne se zdravým rozumem a přehnanou aktivitou si dáte vlastní gól, kdy pak musíte ignorovat to, co jste před několika hodinami sami vymáhali
Marek Síbrt
Češi odložili roušky a funí do pedálů. Rychle si zvykli, rychle odvykli. Co nám to přinese
Během velikonočního víkendu lidé v Moravskoslezském kraji během výletů odhodili roušky a pěkně si při jízdě na kole nebo běhu funěli do okolí. Co bylo ještě před týdnem nepředstavitelné a hodné odsouzení se stalo normálem
Marek Síbrt
Chapadla koronáče sevřela úchvatný estonský ostrov
Návštěva Saaremy je fascinující zážitek. Místo rozechvívající duši. Plné kontrastů, drsné a syrové atmosféry rychle přecházející v idylický zážitek. A svérázných lidí. Doufejme, že zvládnou situaci co nejlépe, s klidem a nadhledem
Marek Síbrt
Slátanina České televize: Kriminálka z ostravské šachty se fakt nepovedla
Druhý díl seriálu Místo zločinu Ostrava působí tak, že lidé Ostravu a region nikdy nenavštívili. Nebo byli tak omámení, že jim to zásadní proklouzlo mezi prsty. Aspoň základních faktů se ale držet měli
Marek Síbrt
Nevzkvétáme. Zaostáváme. Chybí nám rozhodnost, ambice a dynamika
Jsme středoevropská Šípková Růženka podřimující po sedmičce růžového vína. V letargii vyčkáváme, dumáme, a ti okolo nás dohánějí a předhánějí. Marníme potenciál a ujíždí nám vlak...a taky letadla, auta a špičkoví investoři
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1613x