Sobibor: nelidské běsnění uprostřed bažin a jezer
Přesně měsíc jsem se nebyl schopný dostat k tomu, abych převedl do slov děsivý zážitek a pocity, které jsem na začátku května prožíval, když jsem vyrazil na východ Polska k ukrajinsko-polské a polsko-běloruské hranici. Navštívil jsem místa, kde narazilo lidství na své dno a ukázalo, že může být brutálně nelidské.
Večer, kdy chci konečně začít psát odkládaný text, zadám do vyhledavače ono slovo – Sobibor. A vyskočí na mě jen pět hodin starý článek o tom, že zemřel poslední z vězňů, které šílenství vyhlazovacího tábora přežil – ve 96 letech odešel Semion Rosenfeld – byl jedním z těch, kteří se aktivně účastnili vzpoury vězňů v táboře, kde bylo zavražděno 250 tisíc lidí.
Oblast Sobiboru je krajinou jezer a bažin. Cesta sem z Lublinu zabere autem během víkendového rána zhruba hodinu a půl. Kolem obce Leczna projíždíte krajinou černého uhlí – dolu Bogdanka, dále ale také půvabnou krajinou Poleského národního parku – v krajině čápů, jezer a řek se cítím jako v oblíbeném Pobaltí.
Vesnička Sobibor leží v hraničním polsko-ukrajinsko-běloruském trojúhelníku u města Wlodawa. Jedná se vlastně o rekreační turistickou oblast s několika jezery, která je protkaná sítí cyklostezek. Kdyby. Kdyby tady nevzniklo místo, kde bylo během roku a půl zabito čtvrt milionu lidí během Operace Reinhardt.
V sobotu dopoledne na začátku května Sobibor spí. Železniční zastávka nebudí dojem zrovna frekventovaného provozu - spíš chátrajícího místa, pár domků u cesty je opravených, pár je v horším stavu, sídlo místního polesí je reprezentativní. Kolem silnice korzuje několik mladých párů s kočárky. Příliš návštěvníků v odlehlé lokalitě daleko mimo hlavní polská centra nepotkáte. Třeba v jiný čas ano, nevím…
Sama vlaková stanice působí velmi zanedbaně, provoz zde asi spíš nefunguje, než funguje…Na rozdíl od let 1942-1943, kdy sem mířily desítky tisíc lidí, kteří byli uvedeni v nevědomost toho, co strašného je tady čeká…Prý přestupní tábor na cestě do tábora pracovního…
Pár desítek metrů od vlakové stanice se právě buduje muzeum, které bude připomínat hrůzy toho, co se tady událo. Žádné upozornění nebo výraznou navigaci k pietnímu místu při cestě z Wlodawy podél cesty nečekejte. Jeďte podle citu, nebo podle navigace....
V sobotu ráno se tu nepracuje, ale je třeba přiznat, že v Polsku jde o období květnových svátků, které jsou vnímány se vší vážností a významem (Ústava z roku 1791). Stavba to bude moderní, temná/černá jako historie místa samotného. Od ní je to minuta chůze směrem k pietnímu místu bývalého vyhlazovacího tábora – památníku plynových komor.
Pravda je, že právě budovaná budova působí v prostředí odlehlé vesničky s drobnou a tradiční zástavbou poněkud kontrastně. Jde o hypermoderní návrh, který navíc v kombinaci s temnou barvou působí u silničky…zvláštně…Při návštěvě dalších lokalit v Majdanku (autor se mu věnoval v minulém blogu), nebo Belzecu (autor se mu bude věnovat v následujícím textu) je ale třeba říct, že Poláci v tomto ohledu drží linii. Takže je třeba počkat, co v Sobiboru skutečně vyroste a čím bude vyplněno.
Naprosto upřímně přiznávám, když jsem krokem projížděl autem a oblast bývalého tábora hledal, napadlo mě: To snad není možné. To je absolutní cynismus. V obci s tak děsivou minulostí budují sklad/výrobní továrnu/montovnu, kousek od onoho místa. Polákům se omlouvám. A prosím, aby mě omluvili i oni…Ale snad na to mám potom, kdy jsem na podzim kousek od památníků holocaustu u vlakové stanice Radegast v Lodži, odkud byli odváženi obyvatelé ghetta do vyhlazovacích a koncentračních táborů, viděl firmu prodávající kamna a podobná zařízení, nárok na to, aby byla moje hloupá úvaha prominuta.…
Tábor byl nacisty zlikvidován 17. října 1943, pouhé tři dny po povstání 300 vězňů, z nichž bylo 170 bezprostředně zajato a zastřeleno, konce války se jich údajně dožilo 50. Děsivému účelu sloužil od května 1942, zavražděno zde bylo čtvrt milionu lidí. Od července do září 1942 bylo šílenství zastaveno, aby mohlo být následně zdvojnásobeno…Kapacita plynových komor vzrostla z 600 na 1200 lidí.
Vzpoura před začátkem likvidace byla iniciována také informací, že tábor bude změněn na továrnu na munici, která prosákla mezi vězně. Ti logicky reagovali na pocit ohrožení snahou o útěk, která byla krvavě potlačena.
Oblast Sobiboru je i dnes odlehlá od velkých měst, zalesněná a řídce osídlená. I to bylo jedním z důvodů, proč bylo vybráno nacisty toto místo a proč se na stavbě tábora podíleli kromě 80 Židů z ghett v okolních sídlech (po dokončení prací byli zastřeleni) především místní lidé.
Před komplexním dokončením celé pietní lokality vyrážíte aktuálně od silnice k bývalému táboru – památníku plynových komor - lesní cestou. Ta je upravená/vyasfaltovaná a vede přímo k hlavnímu památníku, který byl vytvořen jako zvlněná mýtina uprostřed okolních borovicových a březových porostů z bílých oblázků, kamínků…Symbolizují kosti mrtvých, děsivou smrt v plynových komorách, popel mrtvých, nevinnost zavražděných a života v kontrastu s děsivým běsněním vrahů…
Při cestě mezi stromy k centrální části lokality působí sněhově bílá vykácená plocha z oblázků s mohutným šedivým kamenným kvádrem (pomníkem) před ní drtivě. Až vás rozbolí oči, tělo, duše...
Od silnice se také můžete vydat alejí paměti, podél cestičky jsou u stromů umístěny kameny označené jmény těch, kteří byli v místě zavražděni. Pravděpodobně půjde o cestu z areálu muzea, až bude dobudováno. Míjíte destičky s polskými, českými, slovenskými, německými, nebo také holandskými a litevskými jmény…
Marek Síbrt
Předvánoční glosa: Jak mluvkuje Jihočech v regionu razovitem
Mluvčí mluví s novináři do televize a rádia. Občas napíše článek do novin, nebo odpoví na novinářský dotaz. Sedí v teplém kanclu, pije kafíčko... Jaká je realita? Pár předvánočních střípků z jednoho týdne...
Marek Síbrt
Lodž: Po stopách utýraných chladným a temným tunelem
Zážitek, ze kterého zamrazí a bude mrazit ještě hodně dlouho. Chladným a temným tunelem z ghetta do chřtánu mrazivé mašinérie smrti
Marek Síbrt
Bukurešť III: Pivnice a knihkupectví ze starého dobrého světa. Vesnice uprostřed metropole
Snažte se vcítit za atmosféru mírné nedůvěry a nejistoty místních. Dostanete se k tomu krásnému, co vzniklo před začátkem komunistického teroru, nebo bylo obnoveno poté, kdy zmizel v propadlišti dějin. Snad navždy
Marek Síbrt
Bukurešť II: sledujte cenovky, nenechejte se ošidit, nefoťte a buďte kreativní
V Bukurešti se vrátíte do našich 90. let, kdy cizinci platili za vstup 5 marek a Češi 10 korun, i když marka byla za 15. Ocitnete se ve světě, kdy vás během chvilky po zjištění, že jste cizinec, budou chtít ošubat jako slepici
Marek Síbrt
Bukurešť: Liduprázdné bulváry, monumentální stavby a nasazené roušky. Město kontrastů
Stopy komunistické minulosti jsou v metropoli Rumunska stále nepřehlédnutelné. Pod tím zároveň pulsuje nový kapitalistický systém. Kontrasty na každém kroku.
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Když vám auto v zapomenutém kraji prokopne kůň
Výlet do opuštěných míst, na která politici uplynulých desetiletí zapomněli. Tam, kde uzdravují přírodu z peněz EU. Tam, odkud zmizeli trampové. A kde vám po úchvatném zážitku na hřebeni hor u Kalku prokopne auto kůň
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Drsný a krásný kraj, na který lídr z Průhonic i Hurikán Ivan zapomněli
Realita Krušnohoří nad Chomutovem. Nikoliv do Litoměřic nebo Úštěku. Do Hory sv. Kateřiny, Kalku nebo na Výsluní by měli jet volební lídři z Průhonic a Prahy přesvědčovat místní o plánech co udělat s regionem v nelehké situaci.
Marek Síbrt
Krušné hory: Kam dál? Elektrokola, parkovací anarchie a kouzlo opuštěných hor
Anarchie jednodenní turistiky, jejímž symbolem je auto a elektrokolo. Skomírající byznys. Horské scenérie kouzelných míst mimo návštěvnický zájem rozechvívající duši
Marek Síbrt
Syn bez botiček: Nechytrá vláda tupě likviduje drobné obchodníky
Naprosto nekoncepční kroky vlády vedou k absurdním situacím, které likvidují malé živnostníky. Kdy si místo botiček pro syna můžete koupit plyšového krtka a sledovat papoušky ve zverimexu. Země pro budoucnost a chytrá řešení...
Marek Síbrt
Gotický kostel a Jaderná elektrárna, Bůh a Temelín. Jižní Čechy v nás
Když vás při putování podél Lužnice po výstupu na skalnatý ostroh nad řekou ohromí symboly, které si jsou zdánlivě daleko, ale ve skutečnosti blíž, než bychom čekali. Víra v Boha se setkává s vírou v technologický pokrok
Marek Síbrt
Lužnice: Z Tábora údolím bělostných mlýnů, skal, peřejí i chatovišť
Chladné ráno babího léta, příroda se zvolna a tiše probouzí. Z Lužnice stoupá pára, voda se odráží od jezů a balvanů. Údolím z husitského města do Bechyně. Po letech odkládání je cíl blízko... tedy 30 kilometrů daleko. Cesta je cíl
Marek Síbrt
Rudá věž smrti: Jáchymovský masakr uranovou rudou si nepřipomínáme důstojně
Současný stav památkově chráněné vykmanovské Rudé věži smrti je důsledkem vnitřních sporů Konfederace politických vězňů. V důsledku na to doplácejí všichni. Napravme nedůstojný stav! Ti, kteří zde trpěli a umírali, si to zaslouží.
Marek Síbrt
Měděnec: UNESCO po česku. Promarněná příležitost a výhled na ruiny
Kdo byl první? Vejce, nebo slepice? Turista, nebo infrastruktura? Jak od kaple na Mědníku shlížíte na vybrakované skelety Dolu Měděnec. A vlastníci? Zajímavá firma. Ne, že ne. Ona vlastně skoro neexistuje. Kapitál? Celých 20 tisíc
Marek Síbrt
Krušné hory na rozcestí. Kudy se vydají? Anarchie? Chaos? Bezhlavý byznys? Udržitelnost?
Krušné hory už nejsou liduprázdné jako před pár lety. Skutečný turistický byznys se ale ještě nerozjel, i když jeho první záchvěvy jsou patrné. Kudy se unikátní oblast vydá do budoucna? Podaří se zkombinovat zájmy lidí a přírody?
Marek Síbrt
Jáchymov: bezútěšnost a bolavá duše královského města. Budoucnost nejistá
Krušné hory po roce. Po roce, co jsou některé památky historické těžby kovů chráněné v registru UNESCO. A to vzbudilo velká očekávání. Jak se naplnila? Pojďme postupně...Začněme Jáchymovem
Marek Síbrt
Koronavirus zaútočil na zdravý rozum: U nás v Kocourkově
Když se vyhláška střetne se zdravým rozumem a přehnanou aktivitou si dáte vlastní gól, kdy pak musíte ignorovat to, co jste před několika hodinami sami vymáhali
Marek Síbrt
Češi odložili roušky a funí do pedálů. Rychle si zvykli, rychle odvykli. Co nám to přinese
Během velikonočního víkendu lidé v Moravskoslezském kraji během výletů odhodili roušky a pěkně si při jízdě na kole nebo běhu funěli do okolí. Co bylo ještě před týdnem nepředstavitelné a hodné odsouzení se stalo normálem
Marek Síbrt
Chapadla koronáče sevřela úchvatný estonský ostrov
Návštěva Saaremy je fascinující zážitek. Místo rozechvívající duši. Plné kontrastů, drsné a syrové atmosféry rychle přecházející v idylický zážitek. A svérázných lidí. Doufejme, že zvládnou situaci co nejlépe, s klidem a nadhledem
Marek Síbrt
Slátanina České televize: Kriminálka z ostravské šachty se fakt nepovedla
Druhý díl seriálu Místo zločinu Ostrava působí tak, že lidé Ostravu a region nikdy nenavštívili. Nebo byli tak omámení, že jim to zásadní proklouzlo mezi prsty. Aspoň základních faktů se ale držet měli
Marek Síbrt
Nevzkvétáme. Zaostáváme. Chybí nám rozhodnost, ambice a dynamika
Jsme středoevropská Šípková Růženka podřimující po sedmičce růžového vína. V letargii vyčkáváme, dumáme, a ti okolo nás dohánějí a předhánějí. Marníme potenciál a ujíždí nám vlak...a taky letadla, auta a špičkoví investoři
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1613x