Třebíč: spící perla jižní Vysočiny plná kontrastů

31. 01. 2019 10:22:14
Zařazení do registru UNESCO kromě léta turistický boom do Třebíče nepřineslo. Historické židovsko-české město protikladů v zimě dřímá

Dva dny před Štědrým dnem, kdy většina populace vzala útokem nákupní centra, případně v nervovém vypětí dokončuje přípravné práce na největší svátek konzumu v roce, přijíždíme do Třebíče. Při sjezdu z dálnice u Velkého Meziříčí sněží. Krajina Vysočiny tím dostává další z mnoha svých kouzelných odstínů.

Autor textu má k městu, které je od roku 2003 zařazeno do registru světového dědictví UNESCO, osobní vztah a řadu silných vzpomínek na to, co v něm prožil. Například to, když mu na přelomu tisíciletí domluvil spolužák, kamarád a velký třebíčský patriot Milan v pátek odpoledne vstup do věže kostela svatého Martina. A spolužáci a kamarádi z univerzity vydatně posilnění pivem a rumem po dlouhé cestě z Ostravy se chopili lana a rozezněli kostelní zvon.

Ale také vzpomínky na setkání s tehdy devadesátiletým Bohumírem Pavlíkem, které od osmdesátých let dvě desetiletí bojoval za záchranu zdevastovaného židovského hřbitova, na jehož stavu se podepsalo čtyřicet let komunistické devastace poté, kdy byli Židé kvůli odpornému nacistickému režimu z města během druhé světové války deportováni....jejich další krutý osud ve vyhlazovacích táborech ve východní Evropě je více než dobře známý... To, jak hřbitov vypadá v současnosti, je jeho zásluha. Zaslouží si za to ohromný respekt.

Ale také melancholické vzpomínky na cestu krásnou krajinou jižní Vysočiny mezi Třebíčí a jediným vysočinským vinohradem pod zámkem Sádek, nebo méně melancholické útržky na cestu z Třebíče do Jaroměřic nad Rokytnou v době vrcholících letních žní. Myslivci vandrovnickou výpravu ve složení jeden chlap a tři ženy u lesa zastavili s dotazem, kde budeme nocovat. Když jsme ukázali na nedaleký les, myslivec odvětil: Tam vás sežerou prasata, co vyhnaly kombajny z obilí. Noc byla divoká, ale všichni ji přežili ve zdraví. Krásné jsou i vzpomínky na putování podél jarní rozvodněné Jihlavy mezi Třebíčí a Bransouzi....nebo na koupání v rozdivočené řece během jarního tání sněhu s lahví rumu v ruce...

Teď je konec roku 2018 a předvánoční Třebíč podřimuje. Hotel s objednaným noclehem nás přivítá zamčenými dveřmi a nefungující restaurací. Majitelka se po telefonátu přiřítí za pár minut, prudce zabrzdí škodovku, vyskočí z auta a vše nám vysvětluje. O hotel je velký zájem, mají vlastně pořád plno, bude se u nich natáčet film. Jen jim včera začala vánoční sezóna. Když otevře recepci, je jasně cítit zatuchlost prostoru. Tady fakt úplně nežije. Pokoj ale v pohodě, správně přetopeno, jak mi Češi/Moravané/Slezané máme rádi, smí se pejsek...tak co.

Maminka provozovatelky, která nám druhý den v uzavřené restauraci chystá snídani, dceru mírně koriguje a je výrazně upřímnější. V létě jsou festivaly, to je plno, jinak od září chcípnul pes a turistika ve městě nijak zvlášť nefrčí. Obchodní prostory na náměstí jsou často prázdné proto, že majitelé (i město) chtějí nehorázné nájmy, na které nejsou schopni obchodníci vydělat ani náhodou. Přes křižovatku cestou na náměstí je sice nalevo non stop bar pro silnější povahy, naproti je ale nově vybudovaný Sultán Kebab, který frčí od rána do noci. Pak se v tom vyznejte.

Na náměstí je poslední den adventních trhů. Celkem zajímavá nabídka místních dobrot z Vysočiny za rozumnou cenu. A také teplé ponožky z ovčí vlny, případně z velblouda. Tři páry za 270 korun. Před týdnem jsem stejné koupil ve Frýdku-Místku za 130 kaček. I to je kapitalismus. Obecně je Třebíč mírně dražší město, než je u nás ve srovnatelně velkých městech zvykem. Můžeme to přikládat třeba tomu, že hodně lidí pracuje v jaderné elektrárně v Dukovanech, kde se přece jen nemaká za patnáct tisíc hrubého.

Pohled na Třebíč z Masarykovy vyhlídky nad řekou Jihlavou je impozantní, vystoupat k místu můžete od řeky při přechodu mostu v Soukenické ulici, z parku Hrádek, nebo z druhé strany skalního masivu ze Zdislaviny ulice.
Úchvatné panorama vytváří především skalnaté údolí, nad nímž se tyčí monumentální Bazilika svatého Prokopa. Místo s úžasnou atmosférou. Pod sebou máme židovskou čtvrť. Unikátní místo chráněné v registru UNESCO. Nad námi je park Hrádek, jehož název je odvozený od nedaleké zříceniny středověké bašty – místo jak dělané pro venčení pejska (v případě autora textu, který bránil hárající irskou setřici před hormonálním nájezdem zlatého retrívra a hnědého labradora).

Pravda je taková, že pro ty, kdo si představují malebnou UNESCO lokalitu ve stylu Telč nebo Český Krumlov, čeká zklamání. Řada domků, domků, budov v Židech – jak se tady říká – není v úplně perfektním stavu. Upřímně – některé působí dost zchátrale, opuštěně a turistika v předvánočním období tu zrovna nefrčí. Stejně tak působí dost zanedbaně domy na druhé straně řeky vedle náměstí. ...třeba ten s nápisem Hasso Móda.

Ale nemůžeme generalizovat. Například nejvýznamnější továrna na výrobu kůží v Třebíči – Subakova koželužna – je z velké části opravena a bydlí v ní lidé. I když další stavby kolem opravené části jsou v dezolátním stavu. Perfektní je také zadní synagoga s informačním centrem a nabídkou zajímavých produktů s židovsko-třebíčským motivem....Košer káva – no, nekupte to jako dárek k Vánocům.
prostě Třebíč je město kontrastů...Na jednu stranu intelektuálně-umělecký podnik Café Art v Židech, nebo chlapci, kteří jako jediní u nás začali vyrábět luxusní single malt whisky TREBITSCH se stylovým podnikem na hranici Židů. A pár desítek metrů od nich rozpadající se budova restaurace Na Staré radnici na Žerotínově náměstí. A vtipné...přes ulici v rozpadajícím se baráku místní buňka ANO 2011. Vidělo to Ábéčko? To tedy není na pochvalu, to je na trest. Deset kosteleckých párků povinně každý den do příštích voleb.

Z Žerotínova náměstí musíte vystoupat k Bazilice svatého Prokopa. Třebíč máte pod sebou jako dlani, tu část řeky, kde se nacházíte, ale i tu opačnou s působivým Borovinským mostem (známý jako most sebevrahů) z konce devatenáctého století. Ostatně lokalita skalnatého Libušina údolí pod mostem s Máchovým jezírkem a bývalou vodárenskou věží z 30. let minulého století nad údolím, z níž vznikla před několika lety po rekonstrukci rozhledna s krásným výhledem na město, patří k jedněm z nejkrásnějších v Třebíči vůbec.

Atmosféra uvnitř monumentální stavby Svatého Prokopa s románsko-gotickými prvky je extrémně silná. Kdo nemá srdce z kamene, musí se poprvé, když otevře těžké dveře a vstoupí do impozantního prostoru, který v sobě nese tolik z naší minulosti, zachvět.

V předvánočním období se tu zdobí vánoční stromečky a panuje veselá nálada. Že má místo neuvěřitelnou sílu cítíte, i když jdete pozdě večer, nebo naopak brzy ráno podél řeky po Svojsíkově nábřeží a osvětlený areál baziliky a přilehlého zámku máte naproti sobě. Klenot se odráží ve vodách Jihlavy a máte zrcadlově dvojnásobný zážitek. Potom zapomenete i na to, že procházka po nábřeží také není zrovna cestou kolem výstavně a odpovědně udržovaných baráků.

Karlovo náměstí v Třebíči je jedním z největších u nás. Na jeho nároží najdete například sgrafiti bohatě zdobený renesanční Malovaný dům. Náměstí ale dostalo během socialistického budování řadu ran v podobě nechutných nákupních center, hotelů a dalších ukázek socialistické estetiky, kterých se zbavit nedokáže. Malebnost tedy nečekejte.

A ještě jedna vzpomínka. Autor textu permanentně na kolejích mezi rodným Táborem a moravskoslezským regionem střídal trasu přes Prahu s trasou přes Brno na ose Tábor – Horní Cerekev – Třebíč – Jihlava – Brno – Přerov – Ostrava. Bylo to kratší o sto kilometrů, pomalejší o dvě hodiny a levnější o pár piv. Hned naproti třebíčskému nádraží jste si tenkrát mohli vybrat ze dvou podniků...řekněme nižší estetické i cenové kategorie... s neodolatelným kouzlem pro milovníky putyk, hospod, zahulených podniků, levného piva a levného turka s rumem...UNESCO neUNESCO...spousta takových podniků v Třebíči pořád zůstalo. I to má své kouzlo.

Třebíč je město plné kontrastů. Úchvatná bazilika, do toho odporná socialistická výstavba, která vás přivítá, když do něj vjíždíte. Unikátní židovská čtvrť, kde byste čekali, že bude potenciál místa využit v nesrovnatelně větší míře, než jsou jen letní festivaly a spánek v dalších ročních obdobích. Rozlehlé sídliště pro zaměstnance Dukovan a odporné socialistické stavby uprostřed historického města, které jsou symbolem nevkusu bývalého režimu....

Když jsem byl ve městě krátce po jeho zařazení do registru světového dědictví, čekal jsem dynamický rozvoj. Ten nenastal. Přitom je to skvělé místo pro start výletů po krásném okolí vysočinské krajiny.
Jeďte do Třebíče. To město si to zaslouží.

PS. Ani před Vánoci jsme nebyli v Třebíči jediní turisté. Na Havlíčkově nábřeží jsme potkali Milana s partnerkou...z Prahy, padesátníci, strávili na Třebíčsku pět dnů...Tak jsme se navzájem vyfotili na lávce plk. Svobody. Takže dobrý...

Sedáme do auta a vyrážíme po zasněžené silnici směr Tábor. Vánoce se blíží. Ale žádná dálnice. Pěkně po vysočinsku...Okříšky, Brtnice, JIhlava, Humpolec, Želiv, Pacov...ale o tom jindy.

Autor: Marek Síbrt | čtvrtek 31.1.2019 10:22 | karma článku: 15.45 | přečteno: 536x

Další články blogera

Marek Síbrt

Předvánoční glosa: Jak mluvkuje Jihočech v regionu razovitem

Mluvčí mluví s novináři do televize a rádia. Občas napíše článek do novin, nebo odpoví na novinářský dotaz. Sedí v teplém kanclu, pije kafíčko... Jaká je realita? Pár předvánočních střípků z jednoho týdne...

20.12.2022 v 7:55 | Karma článku: 27.98 | Přečteno: 2748 | Diskuse

Marek Síbrt

Lodž: Po stopách utýraných chladným a temným tunelem

Zážitek, ze kterého zamrazí a bude mrazit ještě hodně dlouho. Chladným a temným tunelem z ghetta do chřtánu mrazivé mašinérie smrti

23.2.2022 v 12:45 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 537 | Diskuse

Marek Síbrt

Bukurešť III: Pivnice a knihkupectví ze starého dobrého světa. Vesnice uprostřed metropole

Snažte se vcítit za atmosféru mírné nedůvěry a nejistoty místních. Dostanete se k tomu krásnému, co vzniklo před začátkem komunistického teroru, nebo bylo obnoveno poté, kdy zmizel v propadlišti dějin. Snad navždy

24.11.2021 v 11:23 | Karma článku: 16.53 | Přečteno: 557 | Diskuse

Marek Síbrt

Bukurešť II: sledujte cenovky, nenechejte se ošidit, nefoťte a buďte kreativní

V Bukurešti se vrátíte do našich 90. let, kdy cizinci platili za vstup 5 marek a Češi 10 korun, i když marka byla za 15. Ocitnete se ve světě, kdy vás během chvilky po zjištění, že jste cizinec, budou chtít ošubat jako slepici

8.11.2021 v 12:30 | Karma článku: 26.20 | Přečteno: 1281 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 161 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 128 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 230 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1613

Původem z jihu Čech, nyní už dvacet let ve Slezsku a na severu Moravy. Česko-moravsko-slezský patriot cestující po zajímavých místech země, která jsou často většině lidí úplně neznámá. Proto se texty budou mimo jiné zabývat úžasnými místy v ČR a lidmi, kteří v nich žijí. Do dvaceti let vrcholový sportovec, pak student, mediální analytik, novinář, mluvčí černouhelného gigantu v extrémně náročném období jeho existence, nyní vodař - poučený laik:-) A pořád trochu učitel i student...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...