Smutek a pach moči ve Staré Boleslavi. Kolébka české státnosti dostává na frak

Stará Boleslav je kolébkou české státnosti. Nejen podle projektu, díky němuž probíhá obnova církevních staveb, ale především kvůli historickému dědictví, které si nese. Dojem z procházky centrem je i přes působivost místa děsivý

Sobotní slunečný, ale chladný podvečer v říjnovém Polabí. Procházka půvabným parkem zámku v Benátkách nad Jizerou a odsud přesun tam, kde to všechno začalo. Tam, odkud my jako český stát legitimizujeme svůj počátek – budování prvního státu Čechů.

Očekávání jsou veliká. Každým, kdo v srdci cítí příslušnost k českému státu, přece musí projet zvláštní pocit, když se blíží k tam významnému místu. Tam, kde byl zavražděn svatý Václav – ten zbožný a ctnostný muž, jak si čteme už ve staročeských legendách. Příjezd je ve skutečnosti…rozpačitý.
Okolo autobusového nádraží se posilňují vínem z plastu…však víte kdo…stejně tak na parkovišti u místního obchodního centra. Parking je v sobotu večer bezplatný, jak na mě pokřikuje jeden z pijanů, když se marně snažím z automatu vytisknout parkovací lístek. Irská setřice radostně vyskakuje z auta a vyrážíme do města.

Barokní kaple blahoslaveného Podivena – služebníka svatého Václava, který byl údajně zabit stejnými vrahy jako jeho pán – je…v nedobrém stavu….velmi diplomaticky řečeno. Ale můžeme být klidní, podle tabule na dveřích už od roku 2009 vlastník objektu postupně maká na tom, aby byl projekt zachráněn. Cílem opravy interiéru je „oživit mimořádné historicko-estetické a výtvarné hodnoty“. Nejsilnější estetický dojem z exteriéru…pobytu v blízkosti památky… je pach…moči. Jeden ze spoluautorů tohoto dojmu právě vychází zpoza kostela a přidává se k partě svých spolupijáků plasťáků. Má tu i rádce „Musíš š.kat, abys neměl problém s prostatou a nemusel chodit furt ch.át.“

Na renovaci areálu okolo barokního Kostela Nanebevzetí Panny Marie se intenzivně pracuje. Bez ironie. I v sobotu odpoledne se tu maká a je to postupně vidět. Na výsledek se těšíme, protože jde o skutečně působivé místo, které si to zaslouží. Plachta nás informuje o tom, co se s areálem děje a jaký bude výsledek.

Dvousetmetrová cesta od barokního areálu k bazilice svatého Václava je rozporuplná. Krásná radnice na Mariánském náměstí, před ní socha svatého Václava s čínskou restaurací za ním. A… permanentní zápach moči. Náměstím se pomotávají cizinci tmavší pleti hovořící neslovanským cizím jazykem…pravděpodobně námezdní síla automotivních firem. Tipuji Rumuny…ale možná ne…Přimotají se ke mně…irská setřice s obvykle velmi vysokou náklonností k lidem z okraje společnosti tentokrát zpozorní. Ještě předtím, než odmítnu její pohlazení ze strany nejožralejšího týpka, se sama schová za paníčka.

K bazilice svatého Václava je potřeba projít Staroboleslavskou branou, pozůstatkem původního opevnění města ze 14. století. Kolem to odporně smrdí. U vedlejšího činžáku zůstal stát na plácku předvolební retroautobus pirátů…taky to všechno vyřeší za nás. Před ním na hliněné ploše vybavené paletami a dalšími překážkami řádí skejťáci.
Úžasný areál baziliky svatého Václava a kostelem svatého Klimenta je v nedobrém stavu….a to bylo napsáno extrémně diplomaticky. Při západu slunce je to obzvláště patrné. Na rozdíl od barokního kostela ani stopa po tom, že by se na rekonstrukci pracovalo, i když nám to plachta oznamuje. Tak uvidíme… Vlastně celé místo, kde došlo k vraždě svatého Václava, a jeho okolí působí možná s výjimkou dominantní kostelní věže…zašle řekněme…
Toto místo má být jedním z nejposvátnějších pro náš stát/národ? To je to místo, které máme opečovávat jako náš symbol a základ našeho státu? Proč mě vlastně napadají spojení mezi fyzickým symbolem naší státnosti, jeho nepříliš dobrým stavem a jeho vyřčenou reprezentací z pozice nejvyššího ústavního činitele? Prostě…kun.a se, kund. tam…přesně tak…můžou za to ekonomičtí zmr.i… Jasně, už od roku 2000 shodou okolností od stejného pána víme, že svatý Václav je symbol kolaborace a servility, že…A oslavovat bychom ho státním svátkem neměli. A pěkně švihat do rachoty…

Mimořádně nepřívětivé je okolí areálu. Vedle něj je náměstíčko svatého Václava, odkud je řekněme solidní přístup za hraniční zeď. Kolem ní ale vede rušná silnice, která je i v sobotu vlastně nepřetržitou kolonou aut z obou stran. Takže na jednu stranu moc nevíte, jak máte silnici v zatáčce přejít, na druhou stranu sleduje tři totálně napardť nalité cizokrajné dělníky balancující na hraně chodníku a silnice. Osvětlení je zachránilo od pádu do vozovky. Výstavní a reprezentativní místo, jak se patří…

Pro dnešek stačilo. Jdeme zpět směrem k autu. Městečko nevypadá, že by právě prosperovalo. Řada obchodů v centru zavřená, řada domů ve značně neudržovaném stavu. Jak je to možné? Symbolické místo je nám dobré jenom k tomu, abychom ho navštívili jednou za rok v Den D, kdy k vraždě došlo? Kdy nemusíme do práce? Abychom se podívali na slavnostní bohoslužbu z místa, které by pro nás mělo být svaté? A proč národy, které my považujeme za chudší a méně vyspělé, než jsme my sami, dokážou o svá významná místa pečovat a skrze ně prokazovat úctu své státnosti? Kde se stala chyba? Kun.a sem, kun.a tam?
 

A nám je to jedno? Místo ve středu naší země s působivým příběhem, který si nese, nemá dostatečný potenciál pro to, abychom ho využili? Nebo nevíme, jak na to? Nebo nás to vlastně nezajímá? Nemáme čas a chuť se někam vracet, když se musíme bránit tomu přívalu migrantů…Odkud, že se sem ty davy valí?
To město je přitom krásné. Když se člověk podívají hlouběji za oprýskané fasády a neudržované domy, odmyslí si to nehezké a odpuzující, ale naopak akcentuje to, co všechno si s sebou místo nese, zamyslí se nad logickým konceptem rozložení historického centra...Stará Boleslav by si zasloužila víc. O mnoho víc.

Směr Milovice a dál farma v obci Košík. Tady je svět ještě v pořádku. K večeři plzeň, lívance a irská setřice se může snažit v rybníčku plavat rychleji než husy, zatímco se obtloustlý pán tvorstva snaží dosáhnout na jablíčka na zítřejší svačinu a pohladit kozenky…