Krušné hory: Kam dál? Elektrokola, parkovací anarchie a kouzlo opuštěných hor

Anarchie jednodenní turistiky, jejímž symbolem je auto a elektrokolo. Skomírající byznys. Horské scenérie kouzelných míst mimo návštěvnický zájem rozechvívající duši

Opět po roce. Krušné hory. Jejich západní část. Podle autorova názoru ta nekrásnější z celých hor. Vrchoviště a vřesoviště nad Přebuzí a Rolavou. Úchvatná panoramata Jelení, Bludné nebo Rýžovny nad Abertamy. Před rokem jsem se zde zamýšlel nad tím, jak život v oblasti ne/změnilo zapsání několik lokalit spjatých s rudným hornictvím v minulosti do registru UNESCO, případně covidová pandemie a změny v turistickém ruchu s tím související.

A po roce? Přijíždíme do Nových Hamrů první prázdninový víkend podpořený tím, že státní svátky vycházejí na začátek dalšího pracovního týdne. Na horách je lidí poměrně dost. Cyklisté, a především elektrocyklisté. Poté, kdy skončí prodloužený víkend, hory osiří, i když je začátek prázdnin a ze všech stran slyšíme, že lidé z obavy před covidem zůstanou v létě doma a Chorvatsko tentokrát odloží. Možná jsou na Šumavě nebo v Krkonoších.

Realita je taková, že po sedmé večer se v Krušných horách v žádné hospodě (až na výjimky) nenajíte. Velká část podniků má přes týden večer zavřeno úplně. Hotely a penziony až na víkendy rozhodně ve švech také nepraskají. My jsme v tom našem během týdne prakticky sami. Hosté dorazí až na víkend. Majitelka mi to vysvětluje jednoduše: Jste vážení hosté, protože tady strávíte celý týden. Pro nás je běžné, že lidi přijedou maximálně na víkend, většinou jen když je pěkné počasí a tady skoro pořád prší nebo je zima. Raději jedou za zábavou nebo k moři, tady pro ně není NIC zajímavého. Tak fajn. To NIC nás zajímá především.
Tomu logicky odpovídá to, že ve většině podniků se z hlediska nabídky, prostředí nebo konceptu poněkud zastavil čas a investice se sem zrovna nehrnou. Není z čeho brát, že…

Koncept toho, jak Češi v této části Krušných hor tráví prázdniny, místním lidem žádný extra profit nepřinese a přinést nemůže. Přijedou autem, které zaparkují živelně na některém místě na náhorní plošině na ose Přebuz – Horní Blatná – Boží Dar. Pak naskočí na elektrokolo, lehce s elektropodporou v případě, že na trase hrozí převýšení, protáhnou svaly a zastaví se na oběd a jedno dvě piva v některém z otevřených podniků. Pak to vezmou zpátky, skočí do auta a šup do údolí.

Výhodou je, že lidé se koncentrují na několika málo místech, jako je bývalý cínový důl nad Rolavou, hobití a předražená občerstvovna u propadliny Červené jámy, Důl Mauritius, pivovar na Rýžovně, obnovované rašeliniště mezi Perninkem a Abertamy nebo Blatenský vrch. Takže máte stále poměrně hodně možností si užít nerušený klid nádherných hor. Obvyklá a tradiční pěší turistika z nich prakticky vymizela.
Tam, kde se lidé koncentrují, ovšem vzniká s ohledem na to, že hory nejsou v režimu CHKO nebo národního parku, divoká anarchie. Auta zaparkovaná na lesních cestách, kde se zrovna hodí nebo odpadky na odpočinkových místech. Elektrokola ničící lesní cesty a pěšiny.

Existují světlé výjimky těch, kteří z rostoucího počtu jednodenních nebo víkendových turistů těží. Například prakticky všechny hospody v Abertamech jsou zavřené a obecně městečko nepůsobí jako vrchol prosperity. Rohový dům na náměstí, které prošlo v uplynulých letech výraznou proměnou k lepšímu, stále upozorňuje na to, že z bývalého hotel vzniknou apartmánové byty. Stejně jako už loni. Ale například bistro místního Horského statku kousek vedle náměstí nabízí super jídlo za super ceny a místní si ho umí najít.
O expozici Dolu Mauritius nad Abertamy je také zájem. A možná toto místo je dobrým příkladem toho, co se v horách děje. Skvělá expozice, nová infrastruktura a jdete k ní kolem totální rozpadající se ruiny. Kontrast na milióntou.
Například ve vedlejším Měděnci je to z hlediska představování bývalé slávy rudného hornictví výrazně slabší. Navíc průjezdu nadále vévodí rozpadající se hotel Tomáš naproti hornické miniexpozici.

O kontrastu Klínovec – Fichtelberg raději pomlčet. Ale do vleků a lyžařské infrastruktury se na Klínovci mohutně zainvestovalo. Stejně jako na Plešivci. Tam v současné době na elektrokole vyšlape leckdo a leckdo to také pustí po trialových tratích pod lanovkou dolů. I to jsou vítězové vyššího zájmu rychlovýletníků.
Stejně jako stylový retro hobití stánek u propadliny Červené jámy, kam během víkendu dorazí stovky cyklistů nebo těch, kteří nechali auto na parkovišti kilometr od bufetu. Největší hrdinové dorazili jako procesí na odpolední procházku z Abertam. Lahváče, kterého jste si mohli koupit tři kilometry níže v Horní Blatné za deset korun, si dáte za padesát, koupíte si předražený kuřecí párek v rohlíku a vyhlížíte spokojeně do krajiny nad Abertamy a kolem protějšího vrcholu Plešivce. 

Ale kouzlo hor se neurvalými jednodenními elektrocyklisty neztrácí. Když se vyjedete pozdě večer podívat na západ slunce nad bývalou Rolavu, k Přebuzským vrchovištím, k červeno-hnědé Rolavě pár kilometrů od pramene nebo na horskou plošinu bývalé obce Jelení, uvidíte krásu, z které se vám zatají dech a rozechvěje duše. Když budete mít štěstí jako autor textu na počasí, které se tady mění během minut, uvidíte scenérii, jako nenajdete nikde jinde. Vzpomínka na něco silného zůstane ve vašem srdci hodně dlouho. A vlastně zapomenete i na ten hrozný nepořádek, který u vedlejšího Dolu Sauersack nechali ti, kteří hledali mediálně proslavenou lokalitu, aby tu během nočního pobytu prošli pseudomysteriózním zážitkem.

No, a pak jsme vyjeli na východ. Nad Chomutov do střední části Krušných hor… Novodomská rašeliniště, Kalek, Hora svaté Kateřiny. Ale o tom někdy příště.