Bełżec - peklo na zemi, kde docházejí slova i dech

19. 06. 2019 11:58:21
Malá malebná vesnička skrývá děsivou minulost. Historik J. T. Gross pobouřil velkou část Poláků, když uvedl, že část bohatství místních vznikla díky parazitování na těch nejslabších, kteří se ocitli v největším ohrožení - Židech

Vyrážíme ze Sobibóru. O návštěvě odlehlé lokality obklopené jezery, bažinami a hlubokými lesy, která se stala místem nelidského šílenství těch, kteří si mysleli, že budují nové a vyšší lidství, jsem psal minule. Když se nad tím v autě zamýšlím, zjišťuji, že se vracím vlastně proti proudu času. Z továrny na smrt do továrny na smrt, která této továrně na smrt předcházela.

Na začátku května je na polsko-ukrajinském pomezí dusno. Další cíl. Bełżec. První peklo své druhu – účelové zařízení určené výhradně pro vyvraždění Židů v dané oblasti (a taky několika set Romů). Když bylo cíle dosaženo, tábor byl zrušen. Co bylo odzkoušeno zde, našlo své děsivé pokračovatele v Sobibóru a Treblince.

Bełżec byl místem rychlého běsnění. Tábor se začal budovat na hlavní železniční trati mezi Varšavou a Lvovem v listopadu roku 1941 (osobní vlaky po ní nyní nejezdí, ale koleje jsou pár desítek metrů od bývalého tábora). Za dobu fungování od března do prosince 1942 zde bylo v plynových komorách zavražděno 435 tisíc Židů. Příjezd prvního transportu z Lublinu 17. března je považován za začátek Operace Reinhard. Jen během prvního měsíce zde bylo zavražděno 80 tisíc lidí (30 tisíc z Lublinu a stejný počet ze Lvova). V květnu a červnu byly transporty do tábora na měsíc pozastaveny. Aby se zvýšila intenzita běsnění na dvojnásobek, musely být dobudovány nové a výkonnější plynové komory. V prosinci byl tábor zničen – dílo bylo dokonáno – většina Židů z Generálního gouvernementu byla zavražděna.

Bełżec – peklo na zemi – přežilo pouze několik lidí (četl jsem údaje o dvou, ale také sedmi osobách). Byl také dílem ďábelského utajení. Lokalita s poměrně malou rozlohou (čtvrt kilometru na čtvrt kilometru) byla skvěle maskovaná od okolí. Tábor s dvěma částmi, kdy ani členové SS doprovázející transport nevěděli, co se v jeho útrobách děje. Konspirace dotažená takřka ke svému limitu. Mírumilovně vypadající část tábora a uvítací proslov k přijíždějícím ze strany vedoucího tábora v nich budily důvěru, že šlo opravdu o tranzitní tábor, odkud budou dále směřovat do pracovních lokalit v okolí. Potom děsivá smrt v plynových komorách, které na sebe vzaly podobu koupelen.

Cestujeme ze Sobibóru po polsko-ukrajinské hranici. S dvěma odbočkami. Působivá města Chelm a v registru UNESCO zapsaná renesanční Zamość. Krásná města, kterých se děsivá historie dotkla také. I v nich žila početná židovská komunita, jejíž likvidace byla cílem Operace Reinhard.

Noc trávíme na hranici v městečku Horodło. V malém sídle s velkou minulostí a také početnou vyvražděnou židovskou komunitou během druhé světové války. Pobyt na samé hranici Schengenu stojí za samostatný text. Poprvé poznávám východní Polsko v dimenzích, jak bývá vnímáno u nás. Dost kontrastní podvečer. Chudá lokalita. Alkoholismus. Mírná letargie a beznaděj. Do toho mládež házející bedny vodky a piva před víkendovým večírkem do zbrusu nového BMW.

Z Horodła do Bełżec dorazíme za hodinu a půl po superopravené silnici krásnou zemědělskou východopolskou krajinou. V jedenáct ráno je vedro k padnutí. Bełżec je hezky upravená obec podél silnice, která po deseti kilometrech narazí na státní hranici a pokračuje jako dálnice do Lvova.
Památník v lokalitě bývalého tábora, který byl i přes děsivá čísla obětí poměrně malý, spatříte za železniční tratí kousek od cesty.

A památník je opravdu monumentální a děsivý. Procházím betonovým koridorem mezi dvěma částmi svažujícího se pole, které je vybudované z pekelně temné strusky. Tak temné a tak děsivé, jak může být jen... Bełżec.

A vcházím do pekla, které přede mnou procházely stovky tisíc lidí, kteří na rozdíl ode mě potom nemohli sednout do auta a odjet. A když tu pomyslnou cestu smrti dojdu do konce, čeká na mě v betonové kryptě citace z knihy Jób v polštině, hebrejštině a angličtině - Země, nepřikrývej moji krev, můj křik ať odpočinku nedojde!

Celou tu cestu hlouběji a hlouběji betonovým koridorem lemují různě zakřivené a zalomené dráty, mříže, ohnuté pařáty smrti a symboly místa, odkud není úniku...

A když vyjdete ze srdce temnoty po schodech nahoru, uvidíte olemovaný prostor struskového pole tabulkami s názvy měst, odkud sem transporty směřovaly. Fouká vítr a vy zíráte dolů na temný prostor pole smrti.

A dole na betonové stěně v rohu areálu čtete – Here in this carload/I, Eve, with my son Abel. If you see my older boy,/ Cain, the son of man,/ tell him that I.
A hned vedle se tyčí části kolejnic, pražců. Ožehnutá temnota temnot a symbol toho, jak se sem lidé dostali.

A stromů je ve struskovém poli mrtvých pomálu. Ale jsou tu. Trčí z temné plochy struskového pole. Jako svědci toho, co zde proběhlo před tři čtvrtě stoletím.

A celou dobu mi rezonuje v hlavě famózní Vladimír Holan v Noci s Hamletem...

I kdyby nebylo Boha, i kdyby nebylo lidské duše,

i kdyby duše byla, ale byla smrtelná,

i kdyby nebylo zmrtvýchvstání,

i kdyby nebylo pak už nic, opravdu nic,

moje, stejně jako tvoje účast na takové komedii

byla by zas jen soucitem, soucitem s žitím,

které je jenom dech a žízeň a hlad

a páření a nemoc a bolest...

A pak vám to docvakne...vždyť je to blbost, ten ultrakonzervativní básník měl vztah k Židům jako vrahům Kristovým...problematický mírně řečeno...

A Jan T. Gross ve své knize Zlatá žeň popisuje, jak Poláci během války i po ní parazitovali na Židech zahnaných vražedným režimem do kouta...A zmiňuje i Bełżec. Poválečná prosperita obce podle něj do značné míry vyrostla také na bohatství těch, kteří byli v lágrech zabiti.

Samotné muzeum Bełżecu v útrobách ledově chladného betonového prostoru je velice působivé. Ať je to s polským přístup k Židům jakkoliv, provedení je tak uvěřitelné, profesionální, emotivní, chladné, až z toho mrazí. A zvuky se v betonovém prostoru rozléhají až k úleku.

Vyzvednu v autě setřici, která spokojeně spí na zadním sedadle, a jdeme se projít do borovicového lesa okolo areálu bývalého lágru. A mám divný pocit. Je tu ticho, úplné ticho a slunce pálí...A kousek od bývalého tábora žijí v domcích lidé. A jedna z kolejí, která do lesa odbočila od hlavní trati, končí v písčité půdě. Směřuje do ztracena....

Autor: Marek Síbrt | středa 19.6.2019 11:58 | karma článku: 35.69 | přečteno: 4460x

Další články blogera

Marek Síbrt

Hic sunt dracones: Bezčasí, apatie a alkohol na hranici Zóny

Jak strávit ponurý večer pod dohledem policejních aut, toulavých pejsků a v bezčasí na polsko-ukrajinské hranici. A pak přijde prosluněné ráno u řeky dělící nově etablované politicko-společensko-hospodářské světy

29.8.2019 v 10:52 | Karma článku: 15.70 | Přečteno: 419 | Diskuse

Marek Síbrt

Třešť: Kafka na prázdninách, Schumpeter v postýlce a skákající číšník v okně

Stranou turistického zájmu leží Třešť na Vysočině. Město betlémů, Židů, Kafky, Schumpetera. Je to škoda. Má zajímavou historii, krásnou přírodu a potřebovalo by oživit penězi turistů – domů v dezolátním stavu je tady ještě dost.

19.8.2019 v 13:54 | Karma článku: 12.68 | Přečteno: 278 | Diskuse

Marek Síbrt

Krušnohoří v UNESCO: Nenalháváme si něco?

Unikátní památky ani úžasné přírodní scenérie rozhodně pod náporem návštěvníků nejsou. Ale není to vlastně dobře? Nechráníme tím jejich kouzlo a atmosféru? Nepřišel by další lunapark? Nestavme stezku v oblacích na Klínovci!

29.7.2019 v 8:01 | Karma článku: 17.67 | Přečteno: 481 | Diskuse

Marek Síbrt

Horní Slavkov: PF 2019 v červenci. Potkali se uran, muklové a SORELA s renesancí

Hornické, cínové, porcelánové, německé, muklovské, uranové centrum hledá svou novou budoucnost. Po působivé renesanční i odporné lágrovské minulosti zůstala vykořeněnost, letargie a bezčasí

18.7.2019 v 10:59 | Karma článku: 15.25 | Přečteno: 659 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (24.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

19.9.2019 v 19:09 | Karma článku: 5.15 | Přečteno: 151 | Diskuse

Klára Tůmová

Neboj, my jsme namakaný!

Pojeď do Jeseníků, říkali. Budeme chodit jak divý, říkali. A tak po mnohých změnách programu a seznamu zúčastněných den D nastal za intenzivního přání, aby shora nic nepadalo.

19.9.2019 v 17:24 | Karma článku: 15.25 | Přečteno: 448 | Diskuse

Petr Havránek

Pohoří Totes Gebirge.

Oblast Totes Gebirge láká milovníky hor všech podob-trekaře, ferratisty i skalní lezce. Můžete se jen tak toulat po vápencových pláních, nebo propotit triko při výstupu na některou z horských chat či vrcholků masivu.

19.9.2019 v 7:00 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 301 | Diskuse

Ladislav Kratochvíl

V koordinaci prací je Česká republika světová velmoc

Kdyby mi někdo říkal, že meziměstský autobus jede 50 kilometrovou trasu hodinu a půl, nevěřil bych mu, dokud jsem to nezažil sám.

18.9.2019 v 7:28 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 707 | Diskuse

Aleš Gill

Když v New Yorku prší

Město, které nikdy nespí, říkali. City of Dreams, říkali. Fun City. Ale co dělat v takovém městě, když je ráno, všechno je zavřené, snídani máte za sebou, kafe nepijete, do oběda daleko, a leje jako z konve?

17.9.2019 v 8:04 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 561 | Diskuse
Počet článků 32 Celková karma 15.33 Průměrná čtenost 1331

Původem z jihu Čech, nyní už dvacet let ve Slezsku a na severu Moravy. Česko-moravsko-slezský patriot cestující po zajímavých místech země, která jsou často většině lidí úplně neznámá. Proto se texty budou mimo jiné zabývat úžasnými místy v ČR a lidmi, kteří v nich žijí. Do dvaceti let vrcholový sportovec, pak student, mediální analytik, novinář, mluvčí černouhelného gigantu v extrémně náročném období jeho existence, nyní vodař - poučený laik:-) A pořád trochu učitel i student...

Najdete na iDNES.cz