Děti Země – nejodpudivější slovní spojení roku 2017 ve Frýdku-Místku

3. 01. 2018 12:32:41
Frýdek-Místek se dál dusí desítkami tisíc aut, které denně projíždějí průtahem města. Obchvat se stavět nezačal ani v roce 2017. „Poděkování“ dusících se obyvatel směřuje kromě státu také pseudochráncům přírody z Brna.

Vizualizace obchvatu Frýdku-Místku zveřejněná v roce 2014 ŘSD je úchvatná podívaná. Svištíte autem kolem města po moderní a kapacitně dimenzované komunikaci. Přejíždíte řadu mostů a dalších zajímavých stavebních prvků. Trochu sci-fi. A teď realita: Po třech letech můžeme opět jako už mnohokrát v minulosti konstatovat, že stavět se nezačalo. A že těch slibů za uplynulá desetiletí už bylo.

Městem každodenně projíždí po čtyřproudovém průtahu desítky tisíc aut pohybujících se po ose Hranice – Český Těšín a lidé, kteří kolem něj bydlí, si příliš domácnost nevyvětrají. Situace je obzvláště prekérní v dopravních špičkách. Průjezd městem v pátek odpoledne je opravdu adrenalinový zážitek. A protože ne všichni dokážeme vždy udržet své nervy pod kontrolou nebo zvládnout řízení svého vozidla, nehody a z nich vyplývající zácpy jsou na denním pořádku. A kolony stojí. A auta kouří z výfuků. A lidé okolo zplodiny dýchají.
Jediný výrazný pozitivní posun loňského roku je začátek sanace skládky Skatulův Hliník, kam se v minulosti navážel odpad z produkce Válcoven plechu obsahující nebezpečné látky, ležící na trase plánovaného obchvatu.

Neumím se věnovat celé historii plánům na výstavbu obchvatu Frýdku-Místku. Nejsem na téma expert, a navíc nechci nudit. Vlastně jen nedokážu pochopit uvažování lidí z organizace, která po celé republice blokuje desítky staveb a tváří se u toho, že jí jde o naše společné dobro. Společné rozumějme – člověka, živočichů, přírody, Země a celého Vesmíru. Jen ne lidem v daných lokalitách.

Současná situace je taková, že ŘSD už poněkolikáté přišlo s termínem, kdy by se mohlo začít reálně – údajně již v prvním kvartále roku 2018. Po peripetiích kolem dokumentace o vlivu stavby na životní prostředí byla vypsána výběrová řízení na zhotovitele jednotlivých částí obchvatu a vydána stavební povolení. A hle. Proti všem podaly Děti Země rozklad. A ještě se tím na svém webu sveřepě chlubí, jako by tím aktivisté zabránili hrozící katastrofě – nejasno jaké. Vše je podle nich třeba projednat znovu a znovu rozhodnout. Skeptičtí jsou k brzkému zahájení stavby už i někteří místní politici.

A kdo za situaci může? Státní instituce? Celostátní nebo místní politici? Nebo někdo úplně jiný? Nebo jde o kombinace všech jmenovaných? A jaké je řešení? Šílenci z ekologické organizace Děti Země se můžou tetelit blahem, jak to těm politikům zase pěkně všemi těmi rozklady komplikují. Jak jejich aparát nachytal ten státní – lenivý, úřednický, nemotivovaný – zase na švestkách. A můžou na svém webu uvádět časovou chronologii stavebních řízení jako důkaz toho, jak jsou veřejné instituce neschopné a pomalé při stavebním řízení a kolik rozkladů již statečně dokázala jejich organizace podat. Bizarní.

Nehájím rychlost státního aparátu. To tedy v žádném případě, mám k tomu převelice daleko. Ale je tento přístup, kdy si s rádoby ušlechtilými cíli bere neziskovka jako rukojmí desetitisíce obyvatel města, opravdu tak ušlechtilý, jak je deklarováno. Není lepší hledat cesty jinudy, jak státní aparát vyhecovat k aktivitě ve vyšších obrátkách, než ho chytat na písmenkách, paragrafech, termínech? Když tím v důsledku netrpí ani jeden jediný úředník, který chybu udělal, nebo politik, který nebyl schopen nebo ochoten rozhodnout. Soudruh šéf Dětí Země - Miroslav Patrik - v médích v létě tvrdil, že jen chce, aby stát dodržoval zákon, když to vymáhá také od nás. Tak určitě. Ale je cestou, jak stát přimět ke zlepšení vlastní práce to, že kvůli tomu terorizuji velkou část obyvatel šedesátitisícového města a prodlužuji jejich utrpení? A pak organizaci údajně trápí chráněná oblast v okolí řeky Morávky mezi Frýdkem-Místkem a Dobrou, kterou by nutně nová silnice protínala.

Chtěl bych aktivistickým dobrodějům se vší pokorou připomenout, že vedle čtyřproudovky nebydlí v domech křečci (ty je nutné přece chránit mezi Hulínem a Fryštákem, že), ani ti proklínaní úředníci, ředitel ŘSD nebo ministr (ať je v těchto pozicích aktuálně kdokoliv). Jsou to obyvatelé Frýdku-Místku. A někteří z nich třeba nemocní, děti, senioři. A tak. A nebydlí tam ani aktivisté Dětí Země.

Děti Země tvrdí, že se obchvatem města zabývají již více než dvacet let (od roku 1996). Ze dvou možností se přiklonily pro severní variantu, ale politické rozhodnutí, o jehož průhlednosti, idealismu a čistotě si nedělám žádné iluze, preferovalo tu jižní procházející také půvabným a chráněným korytem podhorské řeky Morávky. Ale tak to prostě někdy v životě i práci bývá, že zvítězí jiná varianta, než by člověk chtěl. Bolí to, může to naštvat, můžete argumentovat, protože si myslíte, že to bylo rozhodnutí špatné, ale jste-li v menšině nebo na pozici bez možnosti, ale také odpovědnosti rozhodovat, je to základní parametr demokracie. Tak to prostě je a je to chlapské. Můj názor tentokrát nezvítězil. Ano, můžete taky strunu naší demokracie skoro do nekonečna natahovat...a v důsledku škodit těm, kteří za to nemůžou.

Takže si to shrňme. Podle celostátních politiků je obchvat prioritou, podle kompetentní státní instituce také (ŘSD), podle většiny místních politiků také. Všichni tvrdí – již několik let, že dělají, co je v jejich silách, a nikdy jsme nebyli stavbě blíže. A stále se nestaví. Živě mám před očima výjev, když jsem jako novinář regionálního týdeníku před deseti lety přišel dělat na magistrát rozhovor o stavbě obchvatu a kompetentním politikem mi bylo vysvětleno, že stavět začneme letos. Sic!

Když jsem se před více než deseti lety přestěhoval do Frýdku-Místku a poprvé šel proti proudu Morávky do hospody u řeky v Dobré, byl jsem ohromený. Vůbec jsem nečekal, že něco tak krásného kousek od města najdu. Hluboký kaňon, kterým se valí průzračná voda horské řeky. Při každé další cestě – a že jich za tu dobu v různých denních a nočních dobách stejně jako ročních obdobích bylo – jsem měl jasný pocit, že ta řeka je jiná než minule. Pokaždé jiná a pokaždé jinak krásná. Když v létě ležíte mezi balvany v tůňce v chladné proudící vodě, když sledujete západ slunce nad kaňonem, když vidíte ulamující se kry v zimě, jak naráží do kamenů...Více si o putování podél řeky můžete přečíst třeba zde.

Ale ani tyto moje pocity přece nemůžou být víc než zdraví tisíců lidí o pár kilometrů vedle. Ano, stavme ohleduplně k životnímu prostředí, respektujme přírodní hodnoty a stavme tak, ať negativně ovlivňujeme své okolí co nejméně, a stavme jen tehdy, když je to nezbytně nutné. Což je přesně tento příklad. Ale nic přece není černobílé a každá stavba přece zasahuje do okolí, něco přináší a něco bere.

Před několika lety byl zprovozněný úsek dálnice D3 mezi Táborem a Soběslaví, který vede v blízkosti mého rodného Sezimova Ústí. Fakticky několik desítek metrů kolem nádherné soustavy rybníků a zříceniny Kozího hrádku, kde po svém vynuceném odchodu dle místní tradice kázal Mistr Jan (ten na své působení vzpomínal třeba takto - „Prve jsem kázal ve městech, ale nyní káži mezie ploty, podle hradu, jenž slove Kozí, mezi cestami měst a vsí...“). Když jsem v létě při návštěvě rodičů poprvé brzy ráno vyrazil jako obvykle z městečka doprovázený setřicí k lesu, uvědomil jsem si, že slyším nepříjemný a nezvyklý zvuk. A nevěděl jsem, co to je. Došlo mi to teprve po pár minutách. Otevřeli dálnici. A od té doby mě ten hluk i přes okolní odhlučnění pokaždé otravuje a vnímám ho. Dálnice mi vzala a změnila část krajiny, kterou mám v srdci. Kde jsem strávil od dětství stovky hodin. Sbírání hub, první pivo, první flaška, první cigáro, polibky...však víte...

A já vím, že lidé, kteří po dálnici můžou jezdit dál na jih, jsou rádi, že byla postavena. Ti místní o něco méně. Not In My Back Yard (NIMBY), říká se v angličtině. My to dotáhli do absurdna a v angličtině máme opět přiléhavý akronym BANANA (Build Absolutely Nothing Anywhere Near Anything). Asi se stáváme banánovou republikou...nebo Frýdek-Místek banánovou metropolí. Tak uvidíme, třeba nás rok 2018 příjemně překvapí.

Autor: Marek Síbrt | středa 3.1.2018 12:32 | karma článku: 44.47 | přečteno: 7565x

Další články blogera

Marek Síbrt

Smutek a bolest, radost i veselí: dva víkendy se svatou Barborou

Svatá Barbora přináší naději a ochranu nejen horníkům. Může být oporou nám všem. Nenechme se vtáhnout do zběsilého adventu v nákupních centrech. Zastavme se a zamysleme se nad tím, co je důležité...a pobavme se...třeba po havířsku

19.12.2018 v 13:33 | Karma článku: 10.63 | Přečteno: 222 | Diskuse

Marek Síbrt

Mizení neochvějných jistot. Adventně po proudu průmyslové tradice Moravskoslezska

Adventní procházka podél Ostravice z Frýdku-Místku na sever do Ostravy je také cestou industriální krajinou. Něco zaniklo, něco funguje, něco nového se objevilo. Někde můžeme být hrdi, někde bychom se měli spíše stydět.

13.12.2018 v 11:06 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 402 | Diskuse

Marek Síbrt

Kolem prodejny kotlů k památníku transportů do vyhlazovacích táborů. Pieta po Polsku

Lodžské ghetto je místo silné, rozporuplné a smutné. Jakoby se to nejděsivější ani nestalo, jako bychom to chtěli vytlačit do nevědomí. Pak dojdete k židovskému hřbitovu a stanici Radegast a dolehne na vás krutá pravda dějin

20.11.2018 v 10:27 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 645 | Diskuse

Marek Síbrt

Milovice: Zmrtvýchvstávání po dvaceti letech bratrské devastace

Milovice jsou městem kontrastů a aglomerací budoucnosti. Čtvrtstoletí po odchodu okupačních vojsk se tady naplno rozjíždí příběh nové éry města. Tepe životem. A staví se ...a maká se...i v sobotu večer na plné pecky.

1.11.2018 v 8:47 | Karma článku: 16.53 | Přečteno: 714 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Tichý(Bnj)

HDP, růst a političtí gauneři

Přijde mi, že někteří politici a ekonomové se chovají spíše jako lakýrníci. Lakují nám všechno na růžovo a z dalších barev nejradši používají černou a bílou.

21.1.2019 v 21:57 | Karma článku: 7.54 | Přečteno: 140 | Diskuse

Bohumír Šimek

Křesťané a muslimové

Vážení a milí křesťané, vy chásko jedna nezdárná, řeknu vám na rovinu, já být Pánem Bohem, tak na vás pošlu Mohameda.

21.1.2019 v 20:19 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 448 | Diskuse

Bohm Vladimir

Neznalost zákona neomlouvá, aneb víte jaký je nejvyšší zákon přírody?

Neznalost zákona neomlouvá. To platí nejen v naší společnosti a právním systému v němž žijeme, ale hlavně i na úrovni nejvyšší - přírody. Schválně kdo zná a vysloví tento zákon, než bude pokračovat ve čtení?

21.1.2019 v 17:48 | Karma článku: 12.94 | Přečteno: 548 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč nás autor „Husitské epopeje“ mystifikuje?

Takzvaná „Husitská epopej“ má se skutečnou historii máloco společného, protože není ničím jiným než jen manipulací

21.1.2019 v 15:35 | Karma článku: 13.87 | Přečteno: 1127 | Diskuse

Ivana Jirmářová

Čím víc vím, tím víc vím, že nic nevím

A tak se střežte těch, kdo tvrdí, že mají odpověď na všechno. Naše mysl je úžasný nástroj a ráda všemu vládne. Občas je ale dobré připustit, že jsou i věci, na které ani zdaleka nedosáhne.

21.1.2019 v 13:48 | Karma článku: 16.11 | Přečteno: 382 | Diskuse
Počet článků 23 Celková karma 14.10 Průměrná čtenost 1330

Původem z jihu Čech, nyní už dvacet let ve Slezsku a na severu Moravy. Česko-moravsko-slezský patriot cestující po zajímavých místech země, která jsou často většině lidí úplně neznámá. Proto se texty budou mimo jiné zabývat úžasnými místy v ČR a lidmi, kteří v nich žijí. Do dvaceti let vrcholový sportovec, pak student, mediální analytik, novinář, mluvčí černouhelného gigantu v extrémně náročném období jeho existence, nyní vodař - poučený laik:-) A pořád trochu učitel i student...

Najdete na iDNES.cz