Bukurešť: Liduprázdné bulváry, monumentální stavby a nasazené roušky. Město kontrastů
Město kontrastů, monumentálních staveb a rozpadajících se paneláků či chatrčí v těsné blízkosti u sebe, město hipsterů posedávajících v podnicích v centru starého města, obyvatel sídlišť směřujících za levným jídlem na tržnici, ale také žebráků v prvním i druhém z těchto míst. Město úchvatné architektury 19. století, monstrózních panelákových sídlišť komunistické éry, ale také megalomanských staveb z Ceausescovy doby. To vše, a nejen to, je dnešní Bukurešť.
Rumunsko je během letošního října v covidově svízelné situaci. Nemocnice jsou přeplněné a pacienti se musí vozit také do zahraničních nemocnic. Důvodem je nízká proočkovanost na úrovni 35 % populace. S těmito informace ovšem do Bukurešti nepřilétáme a dozvídáme se je až následně. Na letišti nám vstup do země nikdo nekomplikuje a žádná potvrzení o očkování nebo prodělání nemoci nekontroluje. Ani cestou moderním vlakem z moderního terminálu u moderního letiště nic nenasvědčuje tomu, že situace je vážná. Řekněme, že většina lidí ochranu dýchacích cest má, ale rozhodně ne všichni a nikdo to příliš neřeší.
Že vše může být trochu jinak, nám dojde až v momentě, když dorazíme už za tmy na nádraží Gara de Nord. V hale má dominantní část lidí roušku, to samé platí i při dvoukilometrové chůzi k hotelu na jedné z hlavních městských tepen – bulváru generála Georghe Magheru. Pravda, roušky mají v případě některých jedinců takovou podobu, že vás napadne, zda nejsou větším rizikem ony samotné než covid.
Samotná budova hlavního vlakového nádraží je krásná a v solidním stavu. Žádný zásadní rozdíl oproti tomu, na co jsme u nás zvyklí. Nic extra moderního, ale solidní standard. Při vplynutí do bukurešťské reality vás zarazí několik věcí. Za prvé, město je oproti našim zvyklostem velmi málo osvětlené. Monumentální budovy na ještě monumentálnějších bulvárech a náměstích po setmění nemají až na výjimky, o nichž ještě budeme psát, šanci vyniknout.
Bukurešť je město kontrastů. Například hned naproti nádraží najdete mrakodrap se sídlem světových finančních institucí, naproti němu chatrč, v níž byl dříve obchod (ostatně zavřených obchodů je v samotném městě velké množství a poukazují na to, že některé naděje minulosti určitě nebyly naplněny), vedle stojí reprezentativní budova z 19. století. Ostatně kontrasty nejrůznějších typů vás budou provázet celou Bukureští.
Bukurešť je také městem rozlehlých bulvárů s širokými silnicemi. Bulvárů, tříd a náměstí bez bez lidí. V samotném centru města vás v jakoukoliv denní dobu překvapí, jak málo lidí potkáváte. Nečekejte žádné prodírání se davy, toho se dočkáte maximálně na tradičním rozlehlé tržnici Obor na předělu centra a monstrózní panelákové zástavby.
Během večera vás v historickém centru překvapí, jak málo lidí tady je. Centrum je malé a exponované tři nebo čtyři ulice plné stylových restaurací, barů, nočních klubů a kaváren jsou naplněné spíše výjimečně. Některé zejí prázdnotou, narvaných k prasknutí je pár výjimek, které se dají spočítat na prstech jedné ruky. Možná proto všechny kolemjdoucí místy urputně a vždy energicky přemlouvají mladé dámy - někdy i pánové - k návštěvě jejich podniku. Ale jistě, co nám může přijít cenově naprosto obvyklé (pivo v top lokaci za 60 korun, jídlo za 200), je pro většinu místního obyvatelstva nedosažitelně drahé.
A při vstupu do každého podniku je nezbytný covid pass, který si obsluha skenuje do zařízení pro případnou kontrolu. Všichni to respektují, nikdo neprotestuje. Na můj dotaz, zda je to nezbytné, přichází reakce, že situace je fakt špatná a úřady systém pravidelně kontrolují. To jen jako drobná poznámka k emotivním sporům u nás, zda se jedná o omezování svobody, či nikoliv, když hospodský prověřuje, zda jste byl očkován nebo testován.
Pocit prázdnoty máte ale také během rána a dopoledne, kdy by okolí ministerstev, úřadů, univerzit nebo muzeí a galerií mělo být podle našich zkušeností živě pulsujícím organismem lidských bytostí. Ano, před úřady jsou poměrně dost zaplněná parkoviště, ale ulice jsou téměř liduprázdné. Ani dopravní zácpy, jak jsme na ně zvyklí my, příliš neuvidíte. Kapacita vozovek je značně naddimenzovaná.
Bukurešť je také městem, kde cítíte moč na ulicích častěji, než byste očekávali. Platí to pro nástupiště na vlakovém nádraží, ale také pro úzké a poměrně málo frekventované, stejně jako pro významnější ulice. A bohužel je to také první vjem, který neodbytně zaznamenáte, když vstoupí do ohromné budovy parlamentu/Ceausescova paláce.
Bukurešť je také městem výstavních a monumentálních budov, v nichž kromě úřadů a univerzity sídlí často muzea, galerie nebo knihovny. Je jich tu velké množství, čehož si všímáme již během poměrně krátké cesty na hotel. město umění, chtělo by se říct.
Lidé nejen v budovách, dopravních prostředcích, ale také venku na ulici nosí v naprosté většině roušky. Temnou a málo osvětlenou cestou z nádraží na hotel přemýšlíme o tom, jaká je tedy v zemi covidová situace. Procházíme kolem první trochu živější ulice s několika bistry, bary a fast foody k našemu cílovému bulváru.
Ubytováváme se v hotelu. Ukazujeme covid passy, které jsme u nás prakticky ještě nepoužili. V hotelu všichni v rouškách, všude lahev s dezinfekcí. Čtyřhvězdičkový hotel v centra za 450 korun i se snídaní na osobu. Neberte to.
V pokoji zasouváme kartu od pokoje do zařízení. Místnost se rozsvítí, televize startuje, zpravodajství běží. Rekordní statistiky nemocných a pozitivních, přeplněné nemocnice, nízký podíl proočkovanosti. Situace je kritická. Začínáme chápat.
Vyrážíme do večerní Bukurešti za dalšími zážitky, a že jsme jich získali. Ale o tom až příště…
Marek Síbrt
Předvánoční glosa: Jak mluvkuje Jihočech v regionu razovitem
Mluvčí mluví s novináři do televize a rádia. Občas napíše článek do novin, nebo odpoví na novinářský dotaz. Sedí v teplém kanclu, pije kafíčko... Jaká je realita? Pár předvánočních střípků z jednoho týdne...
Marek Síbrt
Lodž: Po stopách utýraných chladným a temným tunelem
Zážitek, ze kterého zamrazí a bude mrazit ještě hodně dlouho. Chladným a temným tunelem z ghetta do chřtánu mrazivé mašinérie smrti
Marek Síbrt
Bukurešť III: Pivnice a knihkupectví ze starého dobrého světa. Vesnice uprostřed metropole
Snažte se vcítit za atmosféru mírné nedůvěry a nejistoty místních. Dostanete se k tomu krásnému, co vzniklo před začátkem komunistického teroru, nebo bylo obnoveno poté, kdy zmizel v propadlišti dějin. Snad navždy
Marek Síbrt
Bukurešť II: sledujte cenovky, nenechejte se ošidit, nefoťte a buďte kreativní
V Bukurešti se vrátíte do našich 90. let, kdy cizinci platili za vstup 5 marek a Češi 10 korun, i když marka byla za 15. Ocitnete se ve světě, kdy vás během chvilky po zjištění, že jste cizinec, budou chtít ošubat jako slepici
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Když vám auto v zapomenutém kraji prokopne kůň
Výlet do opuštěných míst, na která politici uplynulých desetiletí zapomněli. Tam, kde uzdravují přírodu z peněz EU. Tam, odkud zmizeli trampové. A kde vám po úchvatném zážitku na hřebeni hor u Kalku prokopne auto kůň
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Drsný a krásný kraj, na který lídr z Průhonic i Hurikán Ivan zapomněli
Realita Krušnohoří nad Chomutovem. Nikoliv do Litoměřic nebo Úštěku. Do Hory sv. Kateřiny, Kalku nebo na Výsluní by měli jet volební lídři z Průhonic a Prahy přesvědčovat místní o plánech co udělat s regionem v nelehké situaci.
Marek Síbrt
Krušné hory: Kam dál? Elektrokola, parkovací anarchie a kouzlo opuštěných hor
Anarchie jednodenní turistiky, jejímž symbolem je auto a elektrokolo. Skomírající byznys. Horské scenérie kouzelných míst mimo návštěvnický zájem rozechvívající duši
Marek Síbrt
Syn bez botiček: Nechytrá vláda tupě likviduje drobné obchodníky
Naprosto nekoncepční kroky vlády vedou k absurdním situacím, které likvidují malé živnostníky. Kdy si místo botiček pro syna můžete koupit plyšového krtka a sledovat papoušky ve zverimexu. Země pro budoucnost a chytrá řešení...
Marek Síbrt
Gotický kostel a Jaderná elektrárna, Bůh a Temelín. Jižní Čechy v nás
Když vás při putování podél Lužnice po výstupu na skalnatý ostroh nad řekou ohromí symboly, které si jsou zdánlivě daleko, ale ve skutečnosti blíž, než bychom čekali. Víra v Boha se setkává s vírou v technologický pokrok
Marek Síbrt
Lužnice: Z Tábora údolím bělostných mlýnů, skal, peřejí i chatovišť
Chladné ráno babího léta, příroda se zvolna a tiše probouzí. Z Lužnice stoupá pára, voda se odráží od jezů a balvanů. Údolím z husitského města do Bechyně. Po letech odkládání je cíl blízko... tedy 30 kilometrů daleko. Cesta je cíl
Marek Síbrt
Rudá věž smrti: Jáchymovský masakr uranovou rudou si nepřipomínáme důstojně
Současný stav památkově chráněné vykmanovské Rudé věži smrti je důsledkem vnitřních sporů Konfederace politických vězňů. V důsledku na to doplácejí všichni. Napravme nedůstojný stav! Ti, kteří zde trpěli a umírali, si to zaslouží.
Marek Síbrt
Měděnec: UNESCO po česku. Promarněná příležitost a výhled na ruiny
Kdo byl první? Vejce, nebo slepice? Turista, nebo infrastruktura? Jak od kaple na Mědníku shlížíte na vybrakované skelety Dolu Měděnec. A vlastníci? Zajímavá firma. Ne, že ne. Ona vlastně skoro neexistuje. Kapitál? Celých 20 tisíc
Marek Síbrt
Krušné hory na rozcestí. Kudy se vydají? Anarchie? Chaos? Bezhlavý byznys? Udržitelnost?
Krušné hory už nejsou liduprázdné jako před pár lety. Skutečný turistický byznys se ale ještě nerozjel, i když jeho první záchvěvy jsou patrné. Kudy se unikátní oblast vydá do budoucna? Podaří se zkombinovat zájmy lidí a přírody?
Marek Síbrt
Jáchymov: bezútěšnost a bolavá duše královského města. Budoucnost nejistá
Krušné hory po roce. Po roce, co jsou některé památky historické těžby kovů chráněné v registru UNESCO. A to vzbudilo velká očekávání. Jak se naplnila? Pojďme postupně...Začněme Jáchymovem
Marek Síbrt
Koronavirus zaútočil na zdravý rozum: U nás v Kocourkově
Když se vyhláška střetne se zdravým rozumem a přehnanou aktivitou si dáte vlastní gól, kdy pak musíte ignorovat to, co jste před několika hodinami sami vymáhali
Marek Síbrt
Češi odložili roušky a funí do pedálů. Rychle si zvykli, rychle odvykli. Co nám to přinese
Během velikonočního víkendu lidé v Moravskoslezském kraji během výletů odhodili roušky a pěkně si při jízdě na kole nebo běhu funěli do okolí. Co bylo ještě před týdnem nepředstavitelné a hodné odsouzení se stalo normálem
Marek Síbrt
Chapadla koronáče sevřela úchvatný estonský ostrov
Návštěva Saaremy je fascinující zážitek. Místo rozechvívající duši. Plné kontrastů, drsné a syrové atmosféry rychle přecházející v idylický zážitek. A svérázných lidí. Doufejme, že zvládnou situaci co nejlépe, s klidem a nadhledem
Marek Síbrt
Slátanina České televize: Kriminálka z ostravské šachty se fakt nepovedla
Druhý díl seriálu Místo zločinu Ostrava působí tak, že lidé Ostravu a region nikdy nenavštívili. Nebo byli tak omámení, že jim to zásadní proklouzlo mezi prsty. Aspoň základních faktů se ale držet měli
Marek Síbrt
Nevzkvétáme. Zaostáváme. Chybí nám rozhodnost, ambice a dynamika
Jsme středoevropská Šípková Růženka podřimující po sedmičce růžového vína. V letargii vyčkáváme, dumáme, a ti okolo nás dohánějí a předhánějí. Marníme potenciál a ujíždí nám vlak...a taky letadla, auta a špičkoví investoři
Marek Síbrt
Archanděl Michael sestoupil z nebe…na Vysočinu
Okolí vodní nádrže Vír na severovýchodní Vysočině je zvláštní oblastí. Prodchnutou mystičnem, chtělo by se říct. Možná právě proto sestoupil archanděl Michael právě sem. Do Vítochova.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1613x