Krušné hory na rozcestí. Kudy se vydají? Anarchie? Chaos? Bezhlavý byznys? Udržitelnost?

Krušné hory už nejsou liduprázdné jako před pár lety. Skutečný turistický byznys se ale ještě nerozjel, i když jeho první záchvěvy jsou patrné. Kudy se unikátní oblast vydá do budoucna? Podaří se zkombinovat zájmy lidí a přírody?

Po zapsání některých hornických památek do registru UNESCO se začalo hovořit o tom, že budou Krušné hory zahlceny turisty, na jejichž nápor nejsou připraveny. Prý je třeba masivně podpořit rozvoj turistické infrastruktury. Ale tak černobílé to není. Řada míst stále zeje prázdnotou a provozovatelé penzionů, hotelů a občerstvoven rozhodně během roku zázračně nezbohatli a davy návštěvníků také odmítat nemusí. Ale přece jen se leccos změnilo.

Loni jsem popisoval, jak nás zpráva o tom, že vybrané hornické památky Krušnohoří byly po letech snažení spolu s těmi na německé straně hranice zapsány do registru UNESCO, zastihla při stoupání z Nejdku do hor. Také jsem psal o tom, zda jsou oprávněné obavy z toho, že se hory pod návalem turistů, na které nejsou připraveny, zhroutí. Více najdete v rok starém materiálu zde.

Revize po roce. Přijíždíme do Nových Hamrů nad Nejdkem. Hotel Seifert to jistí. Jistota v nejisté době. Jako každý rok.
Před námi prodloužený cyrilometodějský víkend. A navíc pěkné počasí. A koronavirus, který řadu lidí odlákal od cestování do zahraničí, nebo nám to bylo regulacemi znemožněno. První červencový víkend je v horách nad Karlovými Vary jednoznačně více turistů než v uplynulých letech. Kombinace pěkného počasí, delšího volna a koronáčových restrikcí je impulsem pro provozovatele turistických zařízení. Provozovatelé hotelu se mnou souhlasí a mnou si ruce z konzumace výletníků. V pondělí vše končí. Do konce týdne budeme putovat po Krušných horách bez davů cyklistů, motorkářů, turistů. Samozřejmě, až na vybraná atraktivní místa, kam se lehce svezete autem.
Od pondělí do pátku jsme v hotelu skoro sami. Ani další ubytovací kapacity v obci rozhodně nepulsují životem. Ani ty výše na hřebenu hor, kam během týdne zavítáme. Teplý janohusovsko-cyrilometodějský víkend, kdy jsme do hor dorazili, byl podle řady restauratérů vlastně první, který stojí z hlediska tržeb od deštivého května za řeč. Restaurace v horách přes týden po osmé večerní, kdy odjede pár jednodenních cyklistů, zejí prázdnotou, nebo jsou rovnou zavřené.

První den putujeme do Perninku, odsud do Abertam, dále přes propadlinu Červené jámy s vedle vybudovaným stejnojmenným občerstvením do Horní Blatné. Mezi Hamry a Perninkem turisty až na několik houbařů nepotkáme. Majitelé chat a chalup se probouzejí po náročném večeru a jsou teprve u ranní kávičky, případně vyprošťovacího piva. Oběd v Perninku proběhne v poloprázdné restauraci. Paní majitelka tvrdí, že se turisté vrací letos pomalu. Koronáč, pak déšť. Teď je vlastně první víkend se solidním počasím. Nejvýrazněji kolorit v obci dokreslují projíždějící skupiny německých motorkářů, kteří si evidentně oblíbili opuštěné hory, kde si pravidla silničního provozu můžete vykládat poněkud volněji a riziko kontroly je minimální.
 

Mezi Perninkem a Abertamy probíhá obnova Perninského rašeliniště. Zajímavé místo. Stopy těžební devastace během čtyřiceti let budování ráje na zemi jsou ještě patrné, stejně jako stopy záchranných prací. Během pár let půjde určitě o parádní výletní místo – až přírody překryje stopy lidské bezohlednosti. Evokuje mi to vzpomínky na země, kde nás letos tak moc nechtějí - Estonsko, Lotyšsko... Asi proto, že zvládáme pandemie nejlépe v Evropě, možná na světě, a dle vládních politiků jsme premianti, od nichž se všichni učí. Hlavně chytrá řešení nám jdou velmi chytře...
Dá se sem dojet autem, takže na pár návštěvníků narazíme. Více si o lokalitě přečtěte třeba zde.

Samotné Abertamy se pozvolna probouzejí k životu po bezčasí, které si pamatuji, když jsem začal do Krušných hor před pár lety jezdit. Je opravené náměstí a vypadá oproti minulosti značně civilizovaněji. A z ruiny famózního hotelu Uran, který hyzdí roh náměstím, mají být horské apartmány. Tak uvidíme, jak se dílo podaří. Každopádně je to záchvěv naděje poté, kdy tu visel na baráku jen banner, že je objekt na prodej. Tak bych si dovolil ho už sundat, protože se s nabídkovou plachtou ke koupi apartmánu pověšenou o dvě patra výš trochu bije. Může to vyvolat zmatek, který z nich vlastně platí, i když ten starší už má evidentně svou slávu za sebou.

Co je naprosto úžasné a našlo si cestu k lidem a lidé do něj je bistro Horského statku Abertamy v rohu náměstí. Odpoledne narváno. Super ceny, super produkty, super jídlo, super servis. Ostatně činnost statku je při putování okolím Abertam nepřehlédnutelná. Ať již jde o cedule upozorňující na pastevecké psy, nebo stáda stovek ovcí v panoramatu krušnohorské krajiny. Klobouk dolů.
Některé nelichotivé jistoty Abertam zůstávají – rozpadající se fabrika na výrobu rukavic, pár hospod a hotelů v neudržovaném stavu na prodej, pár ruinoidních domů, opuštěná fabrika.
 

Kolem haldy a krásného historického vodojemu stoupáme nad město. Za námi se tyčí Plešivec. A nutno přiznat. I sem v uplynulých letech přišly nemalé investice a areál je moderním lyžařským centrem.
Přicházíme k Dolu Mauritius a štole Kryštof nad Hřebečnou. Za námi je úchvatné panorama náhorní plošiny Krušných hor. To na mě zapůsobí vždycky, i když už jsem ho viděl tolikrát. 
Za návštěvu bývalý cínový důl z šestnáctého století určitě stojí. Turistická infrastruktura je v základních rysech vybudována, servis profesionální, můžete se schovat před deštěm, místo pro parkování je. Turistický zájem nemalý. Tady se UNESCO projevilo.
 

Jdeme k mohutné propadlině cínového dolu Červená jáma. Vedle bylo vybudováno občerstvení, které je v obležení turistů. Tak dávám jedenáctku lahváče za 45 korun, stejně jako nealko pivo. Ceny i dalších produktů jsou pražské... řekněme.
Občerstvení je v obležení prvních skutečných davů pod širým nebem při našem putování. Pár cyklistů, jinak lidé pěšky. Tak přece se turistí. Skutečný stav věcí nám dochází, když vyrážíme na cestu k Horní Blatné. Kilometr odsud na křižovatce Bludná na silnici mezi Horní Blatnou a Božím Darem můžete zaparkovat auto a odsud se přijít občerstvit. Větší námahy netřeba.
U toho se zastavme. Krušné hory a památky zařazené do systému UNESCO rozhodně nepraskají ve švech, a to ani během pěkného víkendového počasí. Ale lidí za posledních pár let viditelně přibylo. A to na místech, které splňují základní parametry: 1) dá se sem dojet autem, 2) není třeba žádné extra fyzické námahy od auta k občerstvovně; 3) je tam občerstvení a nějaká turistická atrakce, která se dá označit jako cíl.
Z toho vyplývají další věci. Například silnička mezi Horní Blatnou a Božím Darem je kombinací silnice, motorkářské dráhy (motorkáři především z opačné strany hranice tady řádí trochu neurvale), cyklostezky a turistické trasy. To s sebou nese místy nebezpečné situace. Na rozdíl od Šumavy nebo Krkonoš v Krušných horách prozatím vládne automobilová anarchie. Takže každý vjezd do lesa, který je mírně rozšířený třeba kvůli těžbě dřeva a pohybu mechanizace, je chápán jako parkoviště. Situace je zatím řekněme únosná, i když trochu nepříjemná. Bude-li počet aut růst stávajícím tempem, brzy tomu tak nebude. Hory v některých místech ztratily kouzlo, které oceňovali především poutníci/turisté samotáři, kteří hledali klid na konci světa. Jaký stav je žádoucí, si samozřejmě musí říct lidé, kteří tady žijí. A kompetentní představitelé přijmout náležitá opatření, samozřejmě.
Když jdu následující den od rozcestí na Bludné na opačnou stranu podél Blatenského vodního příkopu a bývalých dolů Pomoc Boží na Nanebevzetí Panny Marie, nepotkám turistu ani jednoho. Chybí tu ten základní parametr: blízká občerstvovna. A na Blatenský vrch je to přece jen moc do kopce.
 

Jdeme od Červené jámy do Horní Blatné. Pejsek naštvaně na vodítku bych chtěl vystartovat do lesa, syneček spokojený hrudníku, partnerka cupitá v závěsu…V Blatné je opravená fasáda kostela. Krásně. V rohu náměstí si můžete v kombinaci obchůdku a poštovního místa koupit suvenýry. Kontroluji, jestli hrnky a misky nejsou Made in China. Prý je dělá místní paní. Takže beru. Na náměstí pár funkčních hospod, pár zavřených a rozpadajících se baráků. Antik – bazar směrem na vlakové nádraží pořád funguje. Jinak náměstí působí trochu opuštěným a zanedbaným dojmem. Což je v případě Horní Blatné fakt škoda. Okolí je úžasné.

Vlakové nádraží je dezolát a ostuda k pohledání. Klouček i pejsek jsou fascinováni příjezdem vlaku. Sjíždíme do Nových Hamrů. O pár dnů později se na trati ve stejný čas stane tragédie se dvěma mrtvými a desítkami zraněných. Lidský faktor na nezabezpečené trati, do které se přitom v minulých letech investovaly stovky milionů korun. Tak aspoň mobily nebo tablety s jednoduchou aplikací s polohou dalších vlaků na trati si snad strojvedoucí zasloužili, ne?
Některá nádraží na trati Nejdek - Potůčky jsou opravená – a fakt pěkně (Vysoká Pec, Pernink). Některá jsou odpudivá. Myslím, že turista z civilizované země musí mít pocit, že se ocitl na divokém východě, když vidí nádraží bez střech (Nové Hamry), zabedněná okna deskami (Horní Blatná). To tedy není úplně UNESCO krása vyspělé země v srdci Evropy…

Takže shrnující zkušenost z prvního prázdninového víkendu: 1) Lidí při pěkném počasí v Krušných horách oproti minulosti přibylo; 2) Koncept funguje většinou tak, že lidé dojedou na hřeben autem, tak se projedou na kole/případně projdou pěšky do občerstvovny, navštíví nějaký cíl a jedou zpátky domů; 3) Když pobyt, tak víkendový. Přes týden jsou hory prázdné a k Šumavě nebo Krkonoších mají daleko. Což je pro autora text příjemné, pro lidi, kteří chtějí dělat v horách byznys již samozřejmě méně; 4) Služby se zlepšují, ale spíše pozvolna a velmi individuálně. Přes týden se večer v hospodě moc nenajíte. Provoz utichá s odjezdem cyklistů; 5) Na silnicích vládne anarchie, která je únosná vzhledem k relativně nízkému počtu návštěvníků. Dopravu bude nutné do budoucna regulovat; 6) Turistů, kteří vyrazili na celodenní třicetikilometrový výšlap najdete v porovnání s Beskydy nebo Jeseníky pomálu…

Tak více z dalšího putování zase příště…Měděnec, Ostrov, Kovářská…