Nevzkvétáme. Zaostáváme. Chybí nám rozhodnost, ambice a dynamika

Jsme středoevropská Šípková Růženka podřimující po sedmičce růžového vína. V letargii vyčkáváme, dumáme, a ti okolo nás dohánějí a předhánějí. Marníme potenciál a ujíždí nám vlak...a taky letadla, auta a špičkoví investoři

Média ve spojitosti se zveřejněným Národním investičním plánem zbožných přání chrlí zprávy o tom, kde, co a za kolik budeme stavět (teď po návštěvě premiéra v Jihomoravském kraji). A že na to v rozpočtu nemáme a kde bychom na to mohli vzít – peněz z Evropy je prý podle politiků dost a ONI, TI V BRUSELU, nám je prostě dát musí. A na to, na co chce my. Ne na to, co si myslí oni, že by bylo potřebné.
Zimní stadiony stavěné ve městech, kde je nechtějí. Bazény tam, kde o nich vůbec nevědí, chybějící obchvaty a důležité stavby a tak. Strategie je prý na třicet let dopředu, tak tam třeba ten zimák nakonec ocení...
Přitom se na přelomu roku od nejvyšších představitelů státu dozvídáme, jak vše funguje, frčí, jsme premianty, stavíme, budujeme, makáme, zefektivňujeme, pumpujeme a tak. Není to pravda. Stačí vyjet kousek za hranice a koukat se kolem sebe a přečíst si občas zahraniční noviny, nebo jejich monitoring.

Kam a odkud poletíme?
Vídeň, Budapešť a Varšava mohutně investují do letišť, aby zachytily rostoucí počet pasažérů a letiště je nemusela odmítat kvůli napráskané kapacitě.
V Polsku se chystá diplomaticky řečeno megalomanský plán za stovky miliard na dopravní uzel mezi Lodží a Varšavou, který v budoucnu pojme až 100 milionů cestujících ročně. Terminál kombinující letadla, rychlovlaky a navazující služby. Třeba se podaří, třeba ne. Ale stavět by se mělo začít během pár let. Každopádně do stávajícího varšavského letiště se investovalo a investuje.
A příklad české celonárodní strategie? Moravskoslezský kraj uzavřel smlouvu se společností LOT na podporu linky Ostrava/Mošnov (odkud nikdo nechce létat a nikdo tam nejezdí vlakem, i když jsme tam za stovky milionů vybudovali dotační trať) – Varšava. Prý jde o hub, odkud můžou moravskoslezští cestující létat do celého světa. Sami si dáváme vlastní gól. Říkáme vlastně: Vy v Polsku máte strategické letiště, má potenciál, víme o něm, bude to fungovat. A mezi Ostravou a Prahou nelétáme. Není zájem. Ekonomicky to nevychází…Tak pošleme ty desítky milionů polské aerolince…

Budapešť kapacitu letiště navýšila a roste meziročně více než Praha, stejně tak Vídeň. Další investice se chystají. Vídeň je premiant regionu.
My mluvíme o tom, že Ruzyně naráží na kapacitní limit, po němž už nebude možné další lety přijímat a sníží se komfort cestujících. Vznikl plán na modernizaci. Do roku 2028 má být hotovo. Kdy už taky ale může být pozdě, což nemluvíme o tom, zda stavba dle harmonogramu vůbec proběhne. Sic! Jestli bude vůbec zahájena kvůli ekologům, občanským spolkům a sdružením, městským částem, jichž se větší provoz dotkne, složitým předpisům, lenivým úředníkům, neschopným a zkorumpovaným politikům...dále dosaďte dle potřeby....
O novou ranvej a infrastrukturu už vlastně zájem být po roce 2028 nemusí, protože se létat bude tam, kde nezaspali. A stát? Vezme si na konci roku z podniku pokaždé miliardy (například 1,66 miliardy v roce 2019, skoro tři miliardy – tedy prakticky celý zisk - v roce 2018, nebo 2,5 miliardy v roce 2016), aby zalátal díry v rozpočtu...třeba tu za studenty, kteří jezdí skoro zadarmo a můžou si tak ve vlaku uspořádat bujařejší večírek, když těch peněz od rodičů dostávají pořád stejně, že. Zajímavá rozvojová strategie vlastníka.

Stavíme dálnice jako diví
A taky výstavba dálnic a rychlostních komunikací se nám daří, jak nekecáme a makáme, až se z nás kouří....někomu od rukou, někomu z hlavy z usilovného strategického přemýšlení. 
Ročně jich, když se daří, dokážeme zprovoznit i více než 20 kilometrů. A jsme historicky zvyklí se smát Polákům, že jezdí po silnicích na traktorech nebo na valnících tažených koňmi. A když do Polska jedeme? Najednou zjistíme, že tam přibylo 50 kilometrů dálnic vybudovaných najednou, tam 40 kilometrů (třeba u Čenstochové nebo severovýchodně od Varšavy na Wyszków). Za deset let přibylo dva a půl tisíce kilometrů rychlostních silnic a dálnic. Staví se jich tisíc a do konce desetiletí bude síť v délce 8200 kilometrů dokončena.
U nás? Třeba čtyři nové kilometry v roce 2018, pak každý rok pár izolovaných úseků s délkou v jednotkách kilometrů.
Maďarsko, Polsko, Litva, Rakousko…taky jsou přece v Evropské unii. Platí tam také legislativa civilizovaných zemí. Jak je možné, že se tam staví, problémy jsou schopni vyřešit? Ostrava – Varšava autem před deseti lety = 6,5 hodiny, nynější reality 3,5 hodiny. Ostrava – Praha před deseti lety čtyři hodiny. Nynější reality? Raději na to nemyslet…
Brno - Vídeň? Tak na rakouské straně bychom to skoro měli. Na moravské jsme ani nekopli.
A obchvaty stavíme jako diví. Například ve Frýdku-Místku jsme loni začali a za dva roky snad skončíme – díky flexibilitě naší legislativy a expertnosti kompetentních institucí po pár desítkách let od prvotního plánu. Psal jsem o tom třeba zde.  V roce 2009 jsem byl na jaře v kanceláři tehdejšího náměstka primátorky a nyní primátora města jako novinář a ptal se, kdy začneme stavět. Ještě mám v počítači schovanou fotku politika s rozloženou mapou, který mi u toho říkal „letos začneme stavět“. On za desetiletý skluz samozřejmě nemůže, ale jako ilustrace našeho stavu je to myslím naprosto příkladné.
A prosím – Lodž má okruh, Varšava má téměř okruh až jihovýchodní část, Riga má okruh, Tallinn má okruh…Praha…nemá okruh. Ale má spoustu variant, kudy by mohl vést, spoustu termínů, kdy by se mohl začít stavět a kdy by mohl být dokončen…Jen zase ti ekologové, politici, úředníci, aktivisté - stejně jako výše...dosaďte dle libosti kohokoliv dalšího, kdo za situaci pode vás může...výsledek to nezmění...
A taky se nám těch pár kilometrů postavených dálnic občas vlní, protože jsme je postavili špatně. Třeba u Ostravy. Pak na nich jezdíme několik let šedesátkou a vedeme spory, kdo za to může, kdo to zaplatí, jak se to stalo... Proč by to mělo řidiče zajímat? Platí daně, část těchto peněz jde do infrastruktury a on chce jezdit pro bezpečné a solidní silnici.
Taky na jihu se nám daří. Takže jezdíme do Vídně po provizorním železném mostě u Nových Mlýnů dvacítkou. Dobrá vizitka země pro řidiče, který jede do Brna z Rakouska nebo Itálie. Jen co je pravda. Prý začneme most letos opravovat. Cesta v létě na prázdniny na jih bude stovky tisíc Čechů určitě parádní. A pořád budeme dumat nad tím, kudy to vést do té Vídně po dálnici a kdy to postavíme...

A ministr dopravy po jednání s polskými kolegy řekne, že bychom se u severních sousedů mohli inspirovat. Kdo by tomu před několika desítkami let věřil? Možná by si myslel, že se ministr zbláznil.

Kam po kolejích?
Pak tu máme rychlovlaky. Pardon. Tedy nemáme. Ale budeme mít. Možná. Tak do deseti let první miniúseky. Prý. Každopádně všichni okolo už je mít budou a budou Česko objíždět, aby se nezdržovali. Takže vlaky povalí z Berlína do Vídně 900 kilometrů přes Německo, místo toho, aby jeli o dvě stě padesát kilometrů kratší cestou přes Prahu a Brno. Komu se to zdá ostudné, určitě nemá pravdu…
A taky nádraží se nám daří modernizovat. Třeba v tom Brně, kde to bylo aktuálně při návštěvě premiéra téma. Současné nádraží je po modernizaci za dvě miliardy a jeho kapacita je údajně nacvakaná na maximum. Takže budeme makat. A přesunutý uzel za pár desítek miliard prý začneme stavět za deset let. Bravo! Byl jsem na podzim v Lodži. Zbrusu nový terminál pro busy i vlaky je vybudovaný pod zemí. Pak, že to nejde...

Máme potenciál. Máme spoustu šikovných lidí. Zatím máme i peníze v rozpočtu a v dotačních titulech z Evropy (které ovšem neumíme využít tam, kde by fakt byly potřeba). Vycházíme z nesrovnatelně lepší technické a průmyslové tradice než třeba Poláci, Litevci (ano, i tam se staví svižně dálnice a Via Baltica už nebude mít charakter naší okresní/krajské komunikace, ale standardní čtyřproudovky, jak už ostatně částečně má), Slováci nebo Maďaři. V čem je problém? Proč naše země působí jako spící Šípková Růženka po sedmičce růžového vína, zatímco všude okolo se nekecá a maká? Proč se pak divíme, že investoři míří tam, kde jsou pro ně infrastrukturní podmínky lepší, i když tam nenajdou natolik kvalifikovanou pracovní sílu jako u nás? Vlastenecky smýšlejícího autora to až zabolí u srdce.