Východ Polska: Z kouzelného Lublinu do srdce temnoty
Do východopolského Lublinu, který byl ke konci druhé světové války mimo jiné téměř 150 dnů hlavním městem Polska, vyjíždíme před květnovými svátky během krupobití u Ostravy a prudkého deště za polskou hranicí. Irská setřice na zadní sedačce z toho lehce znervózní.
350 kilometrů do města Rzeszow, kde musíte opustit dálnici vedoucí dále na Ukrajinu, je možné ujet z Ostravy za necelé tři hodinky. A dálnice je…perfektní. S našimi silnicemi nesrovnatelná. Z Rzeszowa do Lublinu je to další více než dvě hodiny jízdy po rychlostní komunikaci a následně silnici první třídy – řeklo by se u nás. Kvalita v porovnání s většinou našich silnic je výrazně lepší…žádný zaostalý východ Polska, kdy všichni chodí v neděli do kostela a volí Kaczynského, protože jim to nakázal farář v kostele, jak se u nás většinou tvrdí a je tradováno. Z polsko-ukrajinské hranice u Přemyšlu dojedete na českou hranici za čtyři hodinky pohodlné jízdy.
Lublin je i přes devastaci v průběhu války krásné historické město. Hipsterské, cool, působivé, kde se nové mísí s tradičním, řeklo by se. Nové se místy prolíná s tím tradičním, úchvatným, historickým…
Ale něco z toho starého se také skrývá, je upozaděné, nemluví se o tom.
Poláci oslavy prvního máje, a především třetího května jako dne připomenutí PRVNÍ ÚSTAVY V EVROPĚ A DRUHÉ NA SVĚTĚ (skvělá marketingová práce) v roce 1791, berou vážně. Významné budovy v Lublinu jsou nasvětlené, koná se řada více či méně oficiálních, nebo naopak zábavných akcí. Oslava ústavy se dá marketingově vhodně spojit s 15 lety v Evropské unii a pěti sty lety od založení Polsko-litevské unie. I proto je jedním z center města rozlehlé Litevské náměstí. A lidé na to slyší. Večer turistické centrum Lublinu praská ve švech.
Ale Lublin byl také centrem ďábelského plánu Operace Reinhard, jehož cílem byla likvidace židovského obyvatelstva v polském Generálním gouvernmentu. Ostatně třetinu obyvatelstva (40 tisíc lidí) tvořili před druhou světovou válkou právě Židé. A jejich životy skončily v německém koncentračních/vyhlazovacích táborech na polském území (jak zní podle polských politiků správné označení tohoto typu zařízení) Majdanek, který se od centra města nachází několik málo kilometrů a autem k němu dojedete za pár minut.
V samotném Lublinu je připomínek židovské minulosti vlastně pomálu. Turisté se logicky koncentrují ve vymazleném centru okolo náměstí a hlavní třídy, jen výjimečně projdou úzkými uličkami do míst, kde stávalo v minulosti židovské ghetto, i když je to vlastně pár metrů. Lublin byl na konci války silně poškozený a toho původního se mnoho nedochovalo.
Je třeba také přiznat, že městem vede turistická trasa po paměti lublinských Židů. A že některé z domů jsou označeny informačními cedulemi a destičkami popisujícími jejich význam pro židovskou komunitu v minulosti, a především během druhé světové války (například dům, kde sídlil úřad, který na konci druhé světové války měl pomáhat přeživším Židům, nebo tabulky připomínající obyvatele ghetta, kteří holocaust nepřežili – vybudované pravděpodobně pozůstalými). Takže shrnuto: na židovskou minulost se nijak výrazně neupozorňuje, davy turistů kvůli ní do Lublinu rozhodně nejezdí, ale na druhou stranu je splněno minimum nutného…Cedule jsou pověšeny, nic netajíme…Stav některých budov je bídný. Pozlátko je fuč.
Samotný Majdanek je děsivé místo, kde při návštěvě běhá mráz po zádech. Vznikl jako koncentrační a pracovní tábor pro zajatce a přeměnil se na tábor vyhlazovací. Odhady počtu mrtvých se značně liší od 80 po 300 tisíc lidí – jako smrtící prostředek se stejně jako v Osvětimi – Brzezince používal Cyklon B. Tábor byl evakuován v dubnu roku 1944, pak jako první osvobozen Rudou armádou, a jako první tak vydal komplexní svědectví o děsivosti svého účelu.
Vstupní muzeum do celého areálu s přednáškovým i odpočinkovým sálem a expozicí jsou vybudovány na úrovni, důstojně a pietně – rozhodně se tady nešetřilo. Koupit si můžete řadu historických studijních materiálů, místní zaměstnanci jsou profi a jazykově vybavení.
Z původního areálu bylo zachováno zhruba 20 – 25 % baráků/území. Ve většině z nich je umístěna expozice na profesionální úrovni týkající se jednotlivých oblastí života v táboře a ďábelského nacistického plánu jako celku. Atmosféra je tísnivá a mrazivá – to i přes první opravdu teplý jarní den. Umocňují ji ostnaté dráty a strážní věže lemující celý rozlehlý areál. Návštěvnost je při jarním slunečném odpoledni poměrně vysoká, ale vzhledem k rozloze zpřístupněné plochy se lidé rozprostřou a rozhodně se neprodíráte davy, jako je tomu například v centru Lublinu, nebo v jiných turistických lokacích…
Na pietním místě se řada lidí bohužel pietně nechová – pokřikují na sebe, pobíhají…To může člověku přijít nepatřičné i s ohledem na to, že nezpozorujete nikoho, kdo návštěvníky usměrňuje, jak by se měli chovat, co je naprosto nevhodné...Prostě návštěvu zařadili do itineráře před tím, než večer vyrazí do cool centra do cool podniku na pivo…Slyšíte směsici jazyků…hodně němčinu, hodně polštinu, často ruštinu…a taky místy hebrejštinu…
Nejděsivější pocity člověk vnímá, když navštíví krematorium a mauzoleum s popelem mrtvých v horní části rozlehlého areálu – dohlíží na tábor jako futuristické ufo. Celý areál s baráky, plynovými komorami, ostnatými dráty a strážními věžemi máte pod sebou. V dálce se rozprostírá panorama Lublinu.
Hned vedle bývalého tábora je křesťanský hřbitov a tam vše frčí, jak jsme v Polsku zvyklí. Obchodně. Jeden obchod s květinami vedle druhého.
Návštěva je u konce, vyjíždíme tam, kde už se děsivé šílenství za žádné označení jako koncentrační, pracovní, zajatecký etc. tábor neschovávalo. Vyhlazovací tábory Sobibor a Belzec. Ale o tom až příště.
Marek Síbrt
Předvánoční glosa: Jak mluvkuje Jihočech v regionu razovitem
Mluvčí mluví s novináři do televize a rádia. Občas napíše článek do novin, nebo odpoví na novinářský dotaz. Sedí v teplém kanclu, pije kafíčko... Jaká je realita? Pár předvánočních střípků z jednoho týdne...
Marek Síbrt
Lodž: Po stopách utýraných chladným a temným tunelem
Zážitek, ze kterého zamrazí a bude mrazit ještě hodně dlouho. Chladným a temným tunelem z ghetta do chřtánu mrazivé mašinérie smrti
Marek Síbrt
Bukurešť III: Pivnice a knihkupectví ze starého dobrého světa. Vesnice uprostřed metropole
Snažte se vcítit za atmosféru mírné nedůvěry a nejistoty místních. Dostanete se k tomu krásnému, co vzniklo před začátkem komunistického teroru, nebo bylo obnoveno poté, kdy zmizel v propadlišti dějin. Snad navždy
Marek Síbrt
Bukurešť II: sledujte cenovky, nenechejte se ošidit, nefoťte a buďte kreativní
V Bukurešti se vrátíte do našich 90. let, kdy cizinci platili za vstup 5 marek a Češi 10 korun, i když marka byla za 15. Ocitnete se ve světě, kdy vás během chvilky po zjištění, že jste cizinec, budou chtít ošubat jako slepici
Marek Síbrt
Bukurešť: Liduprázdné bulváry, monumentální stavby a nasazené roušky. Město kontrastů
Stopy komunistické minulosti jsou v metropoli Rumunska stále nepřehlédnutelné. Pod tím zároveň pulsuje nový kapitalistický systém. Kontrasty na každém kroku.
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Když vám auto v zapomenutém kraji prokopne kůň
Výlet do opuštěných míst, na která politici uplynulých desetiletí zapomněli. Tam, kde uzdravují přírodu z peněz EU. Tam, odkud zmizeli trampové. A kde vám po úchvatném zážitku na hřebeni hor u Kalku prokopne auto kůň
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Drsný a krásný kraj, na který lídr z Průhonic i Hurikán Ivan zapomněli
Realita Krušnohoří nad Chomutovem. Nikoliv do Litoměřic nebo Úštěku. Do Hory sv. Kateřiny, Kalku nebo na Výsluní by měli jet volební lídři z Průhonic a Prahy přesvědčovat místní o plánech co udělat s regionem v nelehké situaci.
Marek Síbrt
Krušné hory: Kam dál? Elektrokola, parkovací anarchie a kouzlo opuštěných hor
Anarchie jednodenní turistiky, jejímž symbolem je auto a elektrokolo. Skomírající byznys. Horské scenérie kouzelných míst mimo návštěvnický zájem rozechvívající duši
Marek Síbrt
Syn bez botiček: Nechytrá vláda tupě likviduje drobné obchodníky
Naprosto nekoncepční kroky vlády vedou k absurdním situacím, které likvidují malé živnostníky. Kdy si místo botiček pro syna můžete koupit plyšového krtka a sledovat papoušky ve zverimexu. Země pro budoucnost a chytrá řešení...
Marek Síbrt
Gotický kostel a Jaderná elektrárna, Bůh a Temelín. Jižní Čechy v nás
Když vás při putování podél Lužnice po výstupu na skalnatý ostroh nad řekou ohromí symboly, které si jsou zdánlivě daleko, ale ve skutečnosti blíž, než bychom čekali. Víra v Boha se setkává s vírou v technologický pokrok
Marek Síbrt
Lužnice: Z Tábora údolím bělostných mlýnů, skal, peřejí i chatovišť
Chladné ráno babího léta, příroda se zvolna a tiše probouzí. Z Lužnice stoupá pára, voda se odráží od jezů a balvanů. Údolím z husitského města do Bechyně. Po letech odkládání je cíl blízko... tedy 30 kilometrů daleko. Cesta je cíl
Marek Síbrt
Rudá věž smrti: Jáchymovský masakr uranovou rudou si nepřipomínáme důstojně
Současný stav památkově chráněné vykmanovské Rudé věži smrti je důsledkem vnitřních sporů Konfederace politických vězňů. V důsledku na to doplácejí všichni. Napravme nedůstojný stav! Ti, kteří zde trpěli a umírali, si to zaslouží.
Marek Síbrt
Měděnec: UNESCO po česku. Promarněná příležitost a výhled na ruiny
Kdo byl první? Vejce, nebo slepice? Turista, nebo infrastruktura? Jak od kaple na Mědníku shlížíte na vybrakované skelety Dolu Měděnec. A vlastníci? Zajímavá firma. Ne, že ne. Ona vlastně skoro neexistuje. Kapitál? Celých 20 tisíc
Marek Síbrt
Krušné hory na rozcestí. Kudy se vydají? Anarchie? Chaos? Bezhlavý byznys? Udržitelnost?
Krušné hory už nejsou liduprázdné jako před pár lety. Skutečný turistický byznys se ale ještě nerozjel, i když jeho první záchvěvy jsou patrné. Kudy se unikátní oblast vydá do budoucna? Podaří se zkombinovat zájmy lidí a přírody?
Marek Síbrt
Jáchymov: bezútěšnost a bolavá duše královského města. Budoucnost nejistá
Krušné hory po roce. Po roce, co jsou některé památky historické těžby kovů chráněné v registru UNESCO. A to vzbudilo velká očekávání. Jak se naplnila? Pojďme postupně...Začněme Jáchymovem
Marek Síbrt
Koronavirus zaútočil na zdravý rozum: U nás v Kocourkově
Když se vyhláška střetne se zdravým rozumem a přehnanou aktivitou si dáte vlastní gól, kdy pak musíte ignorovat to, co jste před několika hodinami sami vymáhali
Marek Síbrt
Češi odložili roušky a funí do pedálů. Rychle si zvykli, rychle odvykli. Co nám to přinese
Během velikonočního víkendu lidé v Moravskoslezském kraji během výletů odhodili roušky a pěkně si při jízdě na kole nebo běhu funěli do okolí. Co bylo ještě před týdnem nepředstavitelné a hodné odsouzení se stalo normálem
Marek Síbrt
Chapadla koronáče sevřela úchvatný estonský ostrov
Návštěva Saaremy je fascinující zážitek. Místo rozechvívající duši. Plné kontrastů, drsné a syrové atmosféry rychle přecházející v idylický zážitek. A svérázných lidí. Doufejme, že zvládnou situaci co nejlépe, s klidem a nadhledem
Marek Síbrt
Slátanina České televize: Kriminálka z ostravské šachty se fakt nepovedla
Druhý díl seriálu Místo zločinu Ostrava působí tak, že lidé Ostravu a region nikdy nenavštívili. Nebo byli tak omámení, že jim to zásadní proklouzlo mezi prsty. Aspoň základních faktů se ale držet měli
Marek Síbrt
Nevzkvétáme. Zaostáváme. Chybí nám rozhodnost, ambice a dynamika
Jsme středoevropská Šípková Růženka podřimující po sedmičce růžového vína. V letargii vyčkáváme, dumáme, a ti okolo nás dohánějí a předhánějí. Marníme potenciál a ujíždí nám vlak...a taky letadla, auta a špičkoví investoři
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1613x