Komunisté dneška: My nevraždili, my to neukradli, my to odňali…

Krátké studijní pojmosloví pro soudruhy dneška: Číhošť, Toufar, Želiv, Bílá Voda, Jáchymov, Příbram, uran… Komunisté se nadechli, ztratili soudnost, jakékoliv skrupule a šíří nenávist jak za starých časů.

V minulých týdnech jsme si o ne/vhodnosti zdanění církevních náhrad vyslechli z obou stran mnohé. Debata všech zúčastněných je velmi emotivní, ale to, co jsem si vyslechl v DVTV od soudruha Stanislava Grospiče překonává všechna slova, která nám doposud sdělil soudruh Vojtěch Falmer Filip, skorosoudruh Antonín Staněk s radostí křtící knihu Ve znamení kříže arcisoudruha docenta Miroslava Grebeníčka, který má jaksi školení, jak zakroutit třídním nepřátelům krkem, vštípeno tatínkem v Uherském Hradišti do hlavy od mala…
Člověku se vlastně zvedá žaludek, a to nemusí být věřící křesťan...Jen tak jaksi lidsky, že platí nějaká pravidla, něco je vhodné, něco není, že něco se fakt nedělá a něco se ve slušné společnosti neříká, protože by se člověk cítil jako...

Soudruh Grospič je vzdělaný muž, právník, ale o žádných vraždách a persekucích nic neví, protože nestudoval příslušné spisy a materiály…

Tady je pár poznámek, kdyby se soudruh právník Stanislav přece jen chtěl na studium nedávné historie za vlády té strany, s níž nemá ta současná nic společného, vrhnout…

Číhošť – pátek Josef Toufar. Umlácen estébáckou mlátičkou a zasloužilým soudruhem Máchou ve Valdicích (ten si nakonec odseděl na začátku tisíciletí směšný rok v kriminále, pak byl propuštěn). Josef Toufar zemřel v Praze ve státním sanatoriu ve stejném domě jako Jan Palach. Jak dům v Legerově ulici dnes vypadá, je ostudou nás všech.
Studijní literatura: Miloš Doležal – Jako bychom dnes zemřít měli, Krok do tmavé noci.

Želiv – městečko na Vysočině mezi Humpolcem, Pelhřimovem a Pacovem. Klášter z 12. století, později a až dodnes premonstrátský (jen s tou malou bolševickou pauzičkou). V letech 1950-1954 internační tábor pro několik stovek řeholníků a kněží…jaksi nesdílejících nadšení z budování stalinistických světlých zítřků.
Studijní literatura: Dílo Bohumila Víta Tajovského a rozhovorů s ním (Člověk musí hořeti, Želivské elegie).

Bílá Voda – vesnička na česko-polské hranici pod Rychlebskými horami. Sběrný tábor (piaristický klášter a kolej) pro řeholnice, které sem byly násilně odvezeny v roce 1950 po likvidaci ženských klášterů. Po dobu existence totalitního režimu se tady vystřídalo zhruba 1000 sester.
Studijní materiál: http://www.muzeumbilavoda.cz/ Muzeum Bílá Voda, muzeum izolace, internace a integrace.

Jáchymov, Příbram – 50. – 60. léta minulého století - komunistické šílenství v podobě dobývání uranu pro potřeby soudruhů ze Sovětského svazu. Pracovní tábory s nelidskými podmínkami pro život, stejně jako s nelidskými podmínkami při dobývání a úpravě uranu. Jednou z cílových skupin persekuce byli kněží.
Studijní pobyt: návštěva Jáchymova a okruh kolem města, návštěva Památníku Vojna v Příbrami.

Poznámka na závěr: Autor tohoto textu není příslušníkem žádné církve, ačkoliv má jakési vnitřní tušení, že je nezbytné se vztahovat k něčemu vyššímu, co nás a náš zdejší život jaksi přesahuje...