Smutek a pach moči ve Staré Boleslavi. Kolébka české státnosti dostává na frak
Sobotní slunečný, ale chladný podvečer v říjnovém Polabí. Procházka půvabným parkem zámku v Benátkách nad Jizerou a odsud přesun tam, kde to všechno začalo. Tam, odkud my jako český stát legitimizujeme svůj počátek – budování prvního státu Čechů.
Očekávání jsou veliká. Každým, kdo v srdci cítí příslušnost k českému státu, přece musí projet zvláštní pocit, když se blíží k tam významnému místu. Tam, kde byl zavražděn svatý Václav – ten zbožný a ctnostný muž, jak si čteme už ve staročeských legendách. Příjezd je ve skutečnosti…rozpačitý.
Okolo autobusového nádraží se posilňují vínem z plastu…však víte kdo…stejně tak na parkovišti u místního obchodního centra. Parking je v sobotu večer bezplatný, jak na mě pokřikuje jeden z pijanů, když se marně snažím z automatu vytisknout parkovací lístek. Irská setřice radostně vyskakuje z auta a vyrážíme do města.
Barokní kaple blahoslaveného Podivena – služebníka svatého Václava, který byl údajně zabit stejnými vrahy jako jeho pán – je…v nedobrém stavu….velmi diplomaticky řečeno. Ale můžeme být klidní, podle tabule na dveřích už od roku 2009 vlastník objektu postupně maká na tom, aby byl projekt zachráněn. Cílem opravy interiéru je „oživit mimořádné historicko-estetické a výtvarné hodnoty“. Nejsilnější estetický dojem z exteriéru…pobytu v blízkosti památky… je pach…moči. Jeden ze spoluautorů tohoto dojmu právě vychází zpoza kostela a přidává se k partě svých spolupijáků plasťáků. Má tu i rádce „Musíš š.kat, abys neměl problém s prostatou a nemusel chodit furt ch.át.“
Na renovaci areálu okolo barokního Kostela Nanebevzetí Panny Marie se intenzivně pracuje. Bez ironie. I v sobotu odpoledne se tu maká a je to postupně vidět. Na výsledek se těšíme, protože jde o skutečně působivé místo, které si to zaslouží. Plachta nás informuje o tom, co se s areálem děje a jaký bude výsledek.
Dvousetmetrová cesta od barokního areálu k bazilice svatého Václava je rozporuplná. Krásná radnice na Mariánském náměstí, před ní socha svatého Václava s čínskou restaurací za ním. A… permanentní zápach moči. Náměstím se pomotávají cizinci tmavší pleti hovořící neslovanským cizím jazykem…pravděpodobně námezdní síla automotivních firem. Tipuji Rumuny…ale možná ne…Přimotají se ke mně…irská setřice s obvykle velmi vysokou náklonností k lidem z okraje společnosti tentokrát zpozorní. Ještě předtím, než odmítnu její pohlazení ze strany nejožralejšího týpka, se sama schová za paníčka.
K bazilice svatého Václava je potřeba projít Staroboleslavskou branou, pozůstatkem původního opevnění města ze 14. století. Kolem to odporně smrdí. U vedlejšího činžáku zůstal stát na plácku předvolební retroautobus pirátů…taky to všechno vyřeší za nás. Před ním na hliněné ploše vybavené paletami a dalšími překážkami řádí skejťáci.
Úžasný areál baziliky svatého Václava a kostelem svatého Klimenta je v nedobrém stavu….a to bylo napsáno extrémně diplomaticky. Při západu slunce je to obzvláště patrné. Na rozdíl od barokního kostela ani stopa po tom, že by se na rekonstrukci pracovalo, i když nám to plachta oznamuje. Tak uvidíme… Vlastně celé místo, kde došlo k vraždě svatého Václava, a jeho okolí působí možná s výjimkou dominantní kostelní věže…zašle řekněme…
Toto místo má být jedním z nejposvátnějších pro náš stát/národ? To je to místo, které máme opečovávat jako náš symbol a základ našeho státu? Proč mě vlastně napadají spojení mezi fyzickým symbolem naší státnosti, jeho nepříliš dobrým stavem a jeho vyřčenou reprezentací z pozice nejvyššího ústavního činitele? Prostě…kun.a se, kund. tam…přesně tak…můžou za to ekonomičtí zmr.i… Jasně, už od roku 2000 shodou okolností od stejného pána víme, že svatý Václav je symbol kolaborace a servility, že…A oslavovat bychom ho státním svátkem neměli. A pěkně švihat do rachoty…
Mimořádně nepřívětivé je okolí areálu. Vedle něj je náměstíčko svatého Václava, odkud je řekněme solidní přístup za hraniční zeď. Kolem ní ale vede rušná silnice, která je i v sobotu vlastně nepřetržitou kolonou aut z obou stran. Takže na jednu stranu moc nevíte, jak máte silnici v zatáčce přejít, na druhou stranu sleduje tři totálně napardť nalité cizokrajné dělníky balancující na hraně chodníku a silnice. Osvětlení je zachránilo od pádu do vozovky. Výstavní a reprezentativní místo, jak se patří…
Pro dnešek stačilo. Jdeme zpět směrem k autu. Městečko nevypadá, že by právě prosperovalo. Řada obchodů v centru zavřená, řada domů ve značně neudržovaném stavu. Jak je to možné? Symbolické místo je nám dobré jenom k tomu, abychom ho navštívili jednou za rok v Den D, kdy k vraždě došlo? Kdy nemusíme do práce? Abychom se podívali na slavnostní bohoslužbu z místa, které by pro nás mělo být svaté? A proč národy, které my považujeme za chudší a méně vyspělé, než jsme my sami, dokážou o svá významná místa pečovat a skrze ně prokazovat úctu své státnosti? Kde se stala chyba? Kun.a sem, kun.a tam?
A nám je to jedno? Místo ve středu naší země s působivým příběhem, který si nese, nemá dostatečný potenciál pro to, abychom ho využili? Nebo nevíme, jak na to? Nebo nás to vlastně nezajímá? Nemáme čas a chuť se někam vracet, když se musíme bránit tomu přívalu migrantů…Odkud, že se sem ty davy valí?
To město je přitom krásné. Když se člověk podívají hlouběji za oprýskané fasády a neudržované domy, odmyslí si to nehezké a odpuzující, ale naopak akcentuje to, co všechno si s sebou místo nese, zamyslí se nad logickým konceptem rozložení historického centra...Stará Boleslav by si zasloužila víc. O mnoho víc.
Směr Milovice a dál farma v obci Košík. Tady je svět ještě v pořádku. K večeři plzeň, lívance a irská setřice se může snažit v rybníčku plavat rychleji než husy, zatímco se obtloustlý pán tvorstva snaží dosáhnout na jablíčka na zítřejší svačinu a pohladit kozenky…
Marek Síbrt
Předvánoční glosa: Jak mluvkuje Jihočech v regionu razovitem
Mluvčí mluví s novináři do televize a rádia. Občas napíše článek do novin, nebo odpoví na novinářský dotaz. Sedí v teplém kanclu, pije kafíčko... Jaká je realita? Pár předvánočních střípků z jednoho týdne...
Marek Síbrt
Lodž: Po stopách utýraných chladným a temným tunelem
Zážitek, ze kterého zamrazí a bude mrazit ještě hodně dlouho. Chladným a temným tunelem z ghetta do chřtánu mrazivé mašinérie smrti
Marek Síbrt
Bukurešť III: Pivnice a knihkupectví ze starého dobrého světa. Vesnice uprostřed metropole
Snažte se vcítit za atmosféru mírné nedůvěry a nejistoty místních. Dostanete se k tomu krásnému, co vzniklo před začátkem komunistického teroru, nebo bylo obnoveno poté, kdy zmizel v propadlišti dějin. Snad navždy
Marek Síbrt
Bukurešť II: sledujte cenovky, nenechejte se ošidit, nefoťte a buďte kreativní
V Bukurešti se vrátíte do našich 90. let, kdy cizinci platili za vstup 5 marek a Češi 10 korun, i když marka byla za 15. Ocitnete se ve světě, kdy vás během chvilky po zjištění, že jste cizinec, budou chtít ošubat jako slepici
Marek Síbrt
Bukurešť: Liduprázdné bulváry, monumentální stavby a nasazené roušky. Město kontrastů
Stopy komunistické minulosti jsou v metropoli Rumunska stále nepřehlédnutelné. Pod tím zároveň pulsuje nový kapitalistický systém. Kontrasty na každém kroku.
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Když vám auto v zapomenutém kraji prokopne kůň
Výlet do opuštěných míst, na která politici uplynulých desetiletí zapomněli. Tam, kde uzdravují přírodu z peněz EU. Tam, odkud zmizeli trampové. A kde vám po úchvatném zážitku na hřebeni hor u Kalku prokopne auto kůň
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Drsný a krásný kraj, na který lídr z Průhonic i Hurikán Ivan zapomněli
Realita Krušnohoří nad Chomutovem. Nikoliv do Litoměřic nebo Úštěku. Do Hory sv. Kateřiny, Kalku nebo na Výsluní by měli jet volební lídři z Průhonic a Prahy přesvědčovat místní o plánech co udělat s regionem v nelehké situaci.
Marek Síbrt
Krušné hory: Kam dál? Elektrokola, parkovací anarchie a kouzlo opuštěných hor
Anarchie jednodenní turistiky, jejímž symbolem je auto a elektrokolo. Skomírající byznys. Horské scenérie kouzelných míst mimo návštěvnický zájem rozechvívající duši
Marek Síbrt
Syn bez botiček: Nechytrá vláda tupě likviduje drobné obchodníky
Naprosto nekoncepční kroky vlády vedou k absurdním situacím, které likvidují malé živnostníky. Kdy si místo botiček pro syna můžete koupit plyšového krtka a sledovat papoušky ve zverimexu. Země pro budoucnost a chytrá řešení...
Marek Síbrt
Gotický kostel a Jaderná elektrárna, Bůh a Temelín. Jižní Čechy v nás
Když vás při putování podél Lužnice po výstupu na skalnatý ostroh nad řekou ohromí symboly, které si jsou zdánlivě daleko, ale ve skutečnosti blíž, než bychom čekali. Víra v Boha se setkává s vírou v technologický pokrok
Marek Síbrt
Lužnice: Z Tábora údolím bělostných mlýnů, skal, peřejí i chatovišť
Chladné ráno babího léta, příroda se zvolna a tiše probouzí. Z Lužnice stoupá pára, voda se odráží od jezů a balvanů. Údolím z husitského města do Bechyně. Po letech odkládání je cíl blízko... tedy 30 kilometrů daleko. Cesta je cíl
Marek Síbrt
Rudá věž smrti: Jáchymovský masakr uranovou rudou si nepřipomínáme důstojně
Současný stav památkově chráněné vykmanovské Rudé věži smrti je důsledkem vnitřních sporů Konfederace politických vězňů. V důsledku na to doplácejí všichni. Napravme nedůstojný stav! Ti, kteří zde trpěli a umírali, si to zaslouží.
Marek Síbrt
Měděnec: UNESCO po česku. Promarněná příležitost a výhled na ruiny
Kdo byl první? Vejce, nebo slepice? Turista, nebo infrastruktura? Jak od kaple na Mědníku shlížíte na vybrakované skelety Dolu Měděnec. A vlastníci? Zajímavá firma. Ne, že ne. Ona vlastně skoro neexistuje. Kapitál? Celých 20 tisíc
Marek Síbrt
Krušné hory na rozcestí. Kudy se vydají? Anarchie? Chaos? Bezhlavý byznys? Udržitelnost?
Krušné hory už nejsou liduprázdné jako před pár lety. Skutečný turistický byznys se ale ještě nerozjel, i když jeho první záchvěvy jsou patrné. Kudy se unikátní oblast vydá do budoucna? Podaří se zkombinovat zájmy lidí a přírody?
Marek Síbrt
Jáchymov: bezútěšnost a bolavá duše královského města. Budoucnost nejistá
Krušné hory po roce. Po roce, co jsou některé památky historické těžby kovů chráněné v registru UNESCO. A to vzbudilo velká očekávání. Jak se naplnila? Pojďme postupně...Začněme Jáchymovem
Marek Síbrt
Koronavirus zaútočil na zdravý rozum: U nás v Kocourkově
Když se vyhláška střetne se zdravým rozumem a přehnanou aktivitou si dáte vlastní gól, kdy pak musíte ignorovat to, co jste před několika hodinami sami vymáhali
Marek Síbrt
Češi odložili roušky a funí do pedálů. Rychle si zvykli, rychle odvykli. Co nám to přinese
Během velikonočního víkendu lidé v Moravskoslezském kraji během výletů odhodili roušky a pěkně si při jízdě na kole nebo běhu funěli do okolí. Co bylo ještě před týdnem nepředstavitelné a hodné odsouzení se stalo normálem
Marek Síbrt
Chapadla koronáče sevřela úchvatný estonský ostrov
Návštěva Saaremy je fascinující zážitek. Místo rozechvívající duši. Plné kontrastů, drsné a syrové atmosféry rychle přecházející v idylický zážitek. A svérázných lidí. Doufejme, že zvládnou situaci co nejlépe, s klidem a nadhledem
Marek Síbrt
Slátanina České televize: Kriminálka z ostravské šachty se fakt nepovedla
Druhý díl seriálu Místo zločinu Ostrava působí tak, že lidé Ostravu a region nikdy nenavštívili. Nebo byli tak omámení, že jim to zásadní proklouzlo mezi prsty. Aspoň základních faktů se ale držet měli
Marek Síbrt
Nevzkvétáme. Zaostáváme. Chybí nám rozhodnost, ambice a dynamika
Jsme středoevropská Šípková Růženka podřimující po sedmičce růžového vína. V letargii vyčkáváme, dumáme, a ti okolo nás dohánějí a předhánějí. Marníme potenciál a ujíždí nám vlak...a taky letadla, auta a špičkoví investoři
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1613x