Bílá Voda zbarvená do ruda. Ženy, kterých se bál ďábel.
Rychlebské hory jsou zapomenutým koutem naší země. Nesou si v sobě ale velké množství příběhů tak typických pro Sudety - vyhnání původních obyvatel po druhé světové válce, zánik řady obcí a osad, ale také násilnou deportaci stovek řádových sester komunistickým režimem do piaristické koleje v Bílé Vodě.
Ukryté před zrakem veřejnosti v místě, kam 99 % obyvatel země nikdy nepřijede, protože k tomu nemají pramalý důvod. Ze tří stran obehnané státní hranicí s Polskem procházející budovou kostela, z poslední strany masivem Rychlebských hor. Na místě, kde končí cesty. V nejsevernější části československého Slezska. V místě, které bylo obsazeno Němci ještě před podpisem Mnichovské dohody. Právě sem do Bílé Vody deportovali komunisté v roce 1950 během Akce Ř stovky řeholnic. Protože se jich báli. Vystřídalo se jich zde více než tisíc a řada z nich je na místním hřbitově také pohřbena. A poselství víry, která překonává demagogické kroky rudé vražedné mašinerie, Bílou Vodou prochází s neobvyklou intenzitou.
Do Bílé Vody scházíte z hřebene Rychlebských hor po červené turistické značce z Borůvkové hory – místa, kde se v předlistopadovém období setkávali českoslovenští a polští disidenti, a zaniklé osady Růženec. Z ní zůstala stát do současnosti jen bývalá fořtovna. I kaple byla rudým režimem v padesátých letech srovnána se zemí z obavy před konáním tradičních poutí. Když sejdete do Bílé Vody narazíte jako první na….protialkoholní léčebnu. Ta zde byla zřízena v polovině padesátých let minulého století jako svérázný impuls pro rozvoj obecně upadající nově osídlené obce.
V Bílé Vodě byla nedávno zavřena hospoda u svatého Floriána. I pár set korun jako měsíční náklad za zavedení EET a další utahování šroubů ze strany veřejných institucí k podnikatelům může být pro podniky v malých obcích likvidační. A ne, že ne. Doporučuji úředníkům ministerstva financí okružní jízdu českým, moravským a slezským pohraničím. V Jeseníkách, na Osoblažsku, v Krušných horách a v Pošumaví si vyslechnou své. Krátké video a pár fotek bývalého ministra popíjejícího kořalku s kominíkem ve vesnické hospodě realitu nezakryje.
Takže si pivo můžete koupit v místní samoobsluze. Ale nesmíte ho pít na místech, která obec vyhradila. Když čekáte na autobus do Javorníku za zastávkou u potoka – Bílé Vody, porušujete pitím piva, které si v hospodě dát nemůžete, protože neexistuje, místní předpis. Život je risk – vy pijete Holbu protipředpisově, hulákající chlapi na své zahrádce pár metrů od vás řádně dle pravidel.
Hřbitov v Bílé Vodě je místem, které se vám vryje do paměti. Na jednom místě jsou tady koncentrovány osudy žen ze všech koutů naší země, které…neuhnuly rudému ďáblovi. Podle evangelia metaforicky víra přenáší hory. Nevím. Ale příběhy těchto obdivuhodných žen ukazují, že minimálně pomáhá držet vlastní život v linii toho, co považuje každý jednotlivý člověk za správné, a kde jsou limity vnitřně zakázané sféry. Protože zlu… je třeba říct ne. Tyto ženy to dokázaly. I tento příběh by si měl nastudovat jeden bývalý ministr a řada dalších politiků, když srovnávají dnešní policejní a justiční systém s padesátými lety. Pánové, fakt to tak není. Sorry, jako.
A je moc dobře, že v Bílé Vodě můžete navštívit Muzeum izolace, internace a integrace. Příběh zdánlivě slabých a křehkých žen, kterých se režim bál natolik, že se je snažil schovat do nejodtrženější části země, ukazuje, že na slabost a sílu se dá dívat z různých perspektiv. Ony nad režimem, slibujícím spásu už tady na zemi, zvítězily.
Piaristická kolej, přilehlý kostel i další budovy jsou v poměrně slušném stavu. A čekají na využití a novou budoucnost. Stejně jako Bílá Voda, která na vás působí mírným bezčasím. Obec vytrhovaná opakované ze svých kořenů. Unikátní na objektu je také to, že když se za něj jdete projít, ocitnete se po pár metrech v Polsku.
Jakub Deml ve svém vyznání rodnému Tasovu a Vysočině napsal toto „Miluji tento svůj kraj, poněvadž s ním jdu na Golgotu: všichni budeme ukřižováni, i tato lípa, i tento žulový balvan, i tato pupava se svou olejovitou mačinkou, i toto modré nebe, i tato má studánka, i můj pes. Ale já miluji tento kraj, poněvadž vstane z mrtvých a vstoupí na nebesa. On ustavičně vstává z mrtvých a ustavičně vstupuje na nebesa a ustavičně krvácí na kříži. Kameny jeho budou volati a z úst nemluvňátek přijme chválu svou.“ A zárukou budoucnosti bude pro Bílou Vodu to, když lidé, jejichž rodiny nemají v kraji kořeny, časem začnou cítit totéž. Budou přesvědčeni, že k obci patří a ona k nim. Bílá Voda si to zaslouží. Stejně jako otevřenou hospodu.
Jeďte do Rychlebských hor!
Marek Síbrt
Předvánoční glosa: Jak mluvkuje Jihočech v regionu razovitem
Mluvčí mluví s novináři do televize a rádia. Občas napíše článek do novin, nebo odpoví na novinářský dotaz. Sedí v teplém kanclu, pije kafíčko... Jaká je realita? Pár předvánočních střípků z jednoho týdne...
Marek Síbrt
Lodž: Po stopách utýraných chladným a temným tunelem
Zážitek, ze kterého zamrazí a bude mrazit ještě hodně dlouho. Chladným a temným tunelem z ghetta do chřtánu mrazivé mašinérie smrti
Marek Síbrt
Bukurešť III: Pivnice a knihkupectví ze starého dobrého světa. Vesnice uprostřed metropole
Snažte se vcítit za atmosféru mírné nedůvěry a nejistoty místních. Dostanete se k tomu krásnému, co vzniklo před začátkem komunistického teroru, nebo bylo obnoveno poté, kdy zmizel v propadlišti dějin. Snad navždy
Marek Síbrt
Bukurešť II: sledujte cenovky, nenechejte se ošidit, nefoťte a buďte kreativní
V Bukurešti se vrátíte do našich 90. let, kdy cizinci platili za vstup 5 marek a Češi 10 korun, i když marka byla za 15. Ocitnete se ve světě, kdy vás během chvilky po zjištění, že jste cizinec, budou chtít ošubat jako slepici
Marek Síbrt
Bukurešť: Liduprázdné bulváry, monumentální stavby a nasazené roušky. Město kontrastů
Stopy komunistické minulosti jsou v metropoli Rumunska stále nepřehlédnutelné. Pod tím zároveň pulsuje nový kapitalistický systém. Kontrasty na každém kroku.
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Když vám auto v zapomenutém kraji prokopne kůň
Výlet do opuštěných míst, na která politici uplynulých desetiletí zapomněli. Tam, kde uzdravují přírodu z peněz EU. Tam, odkud zmizeli trampové. A kde vám po úchvatném zážitku na hřebeni hor u Kalku prokopne auto kůň
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Drsný a krásný kraj, na který lídr z Průhonic i Hurikán Ivan zapomněli
Realita Krušnohoří nad Chomutovem. Nikoliv do Litoměřic nebo Úštěku. Do Hory sv. Kateřiny, Kalku nebo na Výsluní by měli jet volební lídři z Průhonic a Prahy přesvědčovat místní o plánech co udělat s regionem v nelehké situaci.
Marek Síbrt
Krušné hory: Kam dál? Elektrokola, parkovací anarchie a kouzlo opuštěných hor
Anarchie jednodenní turistiky, jejímž symbolem je auto a elektrokolo. Skomírající byznys. Horské scenérie kouzelných míst mimo návštěvnický zájem rozechvívající duši
Marek Síbrt
Syn bez botiček: Nechytrá vláda tupě likviduje drobné obchodníky
Naprosto nekoncepční kroky vlády vedou k absurdním situacím, které likvidují malé živnostníky. Kdy si místo botiček pro syna můžete koupit plyšového krtka a sledovat papoušky ve zverimexu. Země pro budoucnost a chytrá řešení...
Marek Síbrt
Gotický kostel a Jaderná elektrárna, Bůh a Temelín. Jižní Čechy v nás
Když vás při putování podél Lužnice po výstupu na skalnatý ostroh nad řekou ohromí symboly, které si jsou zdánlivě daleko, ale ve skutečnosti blíž, než bychom čekali. Víra v Boha se setkává s vírou v technologický pokrok
Marek Síbrt
Lužnice: Z Tábora údolím bělostných mlýnů, skal, peřejí i chatovišť
Chladné ráno babího léta, příroda se zvolna a tiše probouzí. Z Lužnice stoupá pára, voda se odráží od jezů a balvanů. Údolím z husitského města do Bechyně. Po letech odkládání je cíl blízko... tedy 30 kilometrů daleko. Cesta je cíl
Marek Síbrt
Rudá věž smrti: Jáchymovský masakr uranovou rudou si nepřipomínáme důstojně
Současný stav památkově chráněné vykmanovské Rudé věži smrti je důsledkem vnitřních sporů Konfederace politických vězňů. V důsledku na to doplácejí všichni. Napravme nedůstojný stav! Ti, kteří zde trpěli a umírali, si to zaslouží.
Marek Síbrt
Měděnec: UNESCO po česku. Promarněná příležitost a výhled na ruiny
Kdo byl první? Vejce, nebo slepice? Turista, nebo infrastruktura? Jak od kaple na Mědníku shlížíte na vybrakované skelety Dolu Měděnec. A vlastníci? Zajímavá firma. Ne, že ne. Ona vlastně skoro neexistuje. Kapitál? Celých 20 tisíc
Marek Síbrt
Krušné hory na rozcestí. Kudy se vydají? Anarchie? Chaos? Bezhlavý byznys? Udržitelnost?
Krušné hory už nejsou liduprázdné jako před pár lety. Skutečný turistický byznys se ale ještě nerozjel, i když jeho první záchvěvy jsou patrné. Kudy se unikátní oblast vydá do budoucna? Podaří se zkombinovat zájmy lidí a přírody?
Marek Síbrt
Jáchymov: bezútěšnost a bolavá duše královského města. Budoucnost nejistá
Krušné hory po roce. Po roce, co jsou některé památky historické těžby kovů chráněné v registru UNESCO. A to vzbudilo velká očekávání. Jak se naplnila? Pojďme postupně...Začněme Jáchymovem
Marek Síbrt
Koronavirus zaútočil na zdravý rozum: U nás v Kocourkově
Když se vyhláška střetne se zdravým rozumem a přehnanou aktivitou si dáte vlastní gól, kdy pak musíte ignorovat to, co jste před několika hodinami sami vymáhali
Marek Síbrt
Češi odložili roušky a funí do pedálů. Rychle si zvykli, rychle odvykli. Co nám to přinese
Během velikonočního víkendu lidé v Moravskoslezském kraji během výletů odhodili roušky a pěkně si při jízdě na kole nebo běhu funěli do okolí. Co bylo ještě před týdnem nepředstavitelné a hodné odsouzení se stalo normálem
Marek Síbrt
Chapadla koronáče sevřela úchvatný estonský ostrov
Návštěva Saaremy je fascinující zážitek. Místo rozechvívající duši. Plné kontrastů, drsné a syrové atmosféry rychle přecházející v idylický zážitek. A svérázných lidí. Doufejme, že zvládnou situaci co nejlépe, s klidem a nadhledem
Marek Síbrt
Slátanina České televize: Kriminálka z ostravské šachty se fakt nepovedla
Druhý díl seriálu Místo zločinu Ostrava působí tak, že lidé Ostravu a region nikdy nenavštívili. Nebo byli tak omámení, že jim to zásadní proklouzlo mezi prsty. Aspoň základních faktů se ale držet měli
Marek Síbrt
Nevzkvétáme. Zaostáváme. Chybí nám rozhodnost, ambice a dynamika
Jsme středoevropská Šípková Růženka podřimující po sedmičce růžového vína. V letargii vyčkáváme, dumáme, a ti okolo nás dohánějí a předhánějí. Marníme potenciál a ujíždí nám vlak...a taky letadla, auta a špičkoví investoři
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1613x