Do města chmele za kontrasty a za nedělní chvilkou strachu
Žatec je město piva a chmele. To je první asociace, která se vybaví většině lidí v naší zemi, ale často také v zahraničí, protože právě tímto se město ve světě proslavilo. A pro mě je po první návštěvě místem kontrastů. V tom dobrém i špatném. A také městem, v jehož centru jsem se v neděli uprostřed letní turistické sezóny ke svému překvapení docela bál.
Že mě čeká leccos překvapivého, mi při příjezdu do města napovědělo vlakové nádraží. Musel jsem u něj zastavit, prohlédnout si krásnou historickou budovu detailněji a ověřit si, že se skutečně nemýlím a že se o vlakové nádraží v osmnáctitisícovém městě ve střední Evropě v roce 2017 opravdu jedná. Měl jsem pocit, že druhá světová válka zde skončila poměrně nedávno.
Centrum města a místní památková zóna jsou jedním slovem Úžasné. Jestliže turisté v létě hromadně obsazují Telč a Český Krumlov, žatecké náměstí (platí to i pro blízkou Kadaň) si svou krásou s našimi zástupci v registru UNESCO nijak nezadá. Jenže. V neděli odpoledne zde bloudíte jako turista prakticky (čest několika výjimkám) sám, nepotkáte ani příliš místních. Na několika domech vidíte cedule Na prodej, K pronájmu. Obchody v dalších budovách jsou evidentně již delší dobu zavřené. Cítím z nich nenaplněné naděje některých lidí v rozvoj podnikání u nás po sametové revoluci. Ambice nebyly naplněny a budoucnost je nejistá. Padá na mě lehce ponurá nálada umocněná zataženým nebem.
No nic, co může Čechovi a milovníkovi piva náladu zvednout lépe než místo s názvem Chrám chmele a piva? Vyrážím tedy z náměstí Svobody přes Kruhové náměstí na druhou stranu centra k lákavému cíli. Kruhové náměstí je zlom. Jako nápadný turista s fotoaparátem u krku a vesele poskakující irskou setřicí u nohy si vyslechnu od skupiny náctiletých ehm…Romů… pár nadávek. Co tady jako k…a fotím. Nenechám se rozhodit z konceptu, nereaguji a pokračuji k náměstí Prokopa Velkého a náměstí Prokopa malého, kde se centrum chmelařského pokladu regionu nachází. Nedám se hlavní třídou, ale nechám se navigací nasměrovat do Úzké ulice. A ta mi vyráží dech. Je opravdu úzká, strašidelná a ve stádiu rozpadu. Uprostřed města se nacházejí domy ve stavu…ruiny. Stejně tak překrásnému monumentálnímu Chrámu tvoří brutální protiklad druhá strana Prokopova náměstí….totální dezolát, vybydlené domy před zřícením. Uprostřed toho korzují, pokřikují po kolemjdoucích a popíjejí partičky zjevně se nudící převážně romské mládeže s místy znatelně rozšířenými zorničkami. Cíl turistů, kterých tady na rozdíl od centrálního náměstí pár desítek potkáte, je jasný – co nejrychleji překonat náměstí a vplynout do Chrámu.
V ten moment jsem si vzpomněl na příspěvek J. X. Doležala, který vzbudil tolik kontroverzních reakcí na sociálních sítích, když popisoval svůj strach z Romů na ostravském hlavním nádraží. A vlastně jsem mu porozuměl. To pro mě bylo vzhledem k tomu, že s tímto nestorem reflexovského pojetí žurnalistiky nemáme společného prakticky nic, překvapení. Doležal tvrdí, že se pražských Romů, které zná, nebojí. Ale v Ostravě se bál. Ano, bál se proto, že byli JINÍ. A já se podivných existencí v Ostravě, Frýdku-Místku také nebojím. Protože je znám a vím, co si můžu dovolit, kde je hranice rizika. Ale tady jsem to nevěděl, hranici jsem neznal, a proto jsem ten pocit…možná nejistoty….možná obav…cítil také. Já – podle mnoha známých neopatrný hazardér a cynik.
Chrám piva a chmele je úžasný – po všech stránkách. Mladí lidé, kteří mají provoz na starosti, jsou milí, kvalifikovaní, nedělá jim problém přecházet z rodné češtiny do cizích jazyků. Profesionalita, jak má být. Místo stojí za návštěvu. Když se dokážete při vstupu a následném odchodu oprostit od okolí. Nebo prostě zaparkujete co nejblíže, naskočíte do auta a pelášíte pryč.
V Žatci se nachází druhá největší synagoga v naší zemi. Má otevřeno i v neděli a při své návštěvě jsem v ní narazil na mladého muže, který v ní působí jako průvodce. A nebyl to ten typ, jaké známé z většiny českých hradů a zámků, kteří vám monotónním hlasem odvypráví dějiny místa. Přidají pár vtipných historek, kdo, kdy, kde a s kým, načež to završí bílou paní nebo jiným tajemstvím spojeným s místem. Tento muž dokázal o dějinách Žatecka a roli Židů v nich hovořit zasvěceně, dokázal informace zasahovat do kontextu a debata s ním byla po všech stránkách přínosná. Můj dotaz tedy směřoval také k tomu, jak se v Žatci vlastně žije, proč působí náměstí v neděli v turistické sezóně, navíc ve dni, kdy počasí rozhodně neláká ke koupání, jako město duchů, a proč se kolem něj motají podivné existence v ještě podivnějším rozpoložení, když je teprve odpoledne.
Průvodce pocházel z blízké Kadaně a mohl porovnávat. „Už jsem tady hodně let, ale něco se tady prostě dělá špatně a změny k lepšímu nejsou příliš vidět. Když jsem byl minule v Kadani, vlastně to tam v některých místech ani nepoznávám, jak se město proměnilo k lepšímu. A problémy tam byly velmi podobné.“ Přeji Žatci do dalšího období vše dobré! Město a jeho lidé si to zaslouží.
Marek Síbrt
Předvánoční glosa: Jak mluvkuje Jihočech v regionu razovitem
Mluvčí mluví s novináři do televize a rádia. Občas napíše článek do novin, nebo odpoví na novinářský dotaz. Sedí v teplém kanclu, pije kafíčko... Jaká je realita? Pár předvánočních střípků z jednoho týdne...
Marek Síbrt
Lodž: Po stopách utýraných chladným a temným tunelem
Zážitek, ze kterého zamrazí a bude mrazit ještě hodně dlouho. Chladným a temným tunelem z ghetta do chřtánu mrazivé mašinérie smrti
Marek Síbrt
Bukurešť III: Pivnice a knihkupectví ze starého dobrého světa. Vesnice uprostřed metropole
Snažte se vcítit za atmosféru mírné nedůvěry a nejistoty místních. Dostanete se k tomu krásnému, co vzniklo před začátkem komunistického teroru, nebo bylo obnoveno poté, kdy zmizel v propadlišti dějin. Snad navždy
Marek Síbrt
Bukurešť II: sledujte cenovky, nenechejte se ošidit, nefoťte a buďte kreativní
V Bukurešti se vrátíte do našich 90. let, kdy cizinci platili za vstup 5 marek a Češi 10 korun, i když marka byla za 15. Ocitnete se ve světě, kdy vás během chvilky po zjištění, že jste cizinec, budou chtít ošubat jako slepici
Marek Síbrt
Bukurešť: Liduprázdné bulváry, monumentální stavby a nasazené roušky. Město kontrastů
Stopy komunistické minulosti jsou v metropoli Rumunska stále nepřehlédnutelné. Pod tím zároveň pulsuje nový kapitalistický systém. Kontrasty na každém kroku.
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Když vám auto v zapomenutém kraji prokopne kůň
Výlet do opuštěných míst, na která politici uplynulých desetiletí zapomněli. Tam, kde uzdravují přírodu z peněz EU. Tam, odkud zmizeli trampové. A kde vám po úchvatném zážitku na hřebeni hor u Kalku prokopne auto kůň
Marek Síbrt
Střední Krušnohoří: Drsný a krásný kraj, na který lídr z Průhonic i Hurikán Ivan zapomněli
Realita Krušnohoří nad Chomutovem. Nikoliv do Litoměřic nebo Úštěku. Do Hory sv. Kateřiny, Kalku nebo na Výsluní by měli jet volební lídři z Průhonic a Prahy přesvědčovat místní o plánech co udělat s regionem v nelehké situaci.
Marek Síbrt
Krušné hory: Kam dál? Elektrokola, parkovací anarchie a kouzlo opuštěných hor
Anarchie jednodenní turistiky, jejímž symbolem je auto a elektrokolo. Skomírající byznys. Horské scenérie kouzelných míst mimo návštěvnický zájem rozechvívající duši
Marek Síbrt
Syn bez botiček: Nechytrá vláda tupě likviduje drobné obchodníky
Naprosto nekoncepční kroky vlády vedou k absurdním situacím, které likvidují malé živnostníky. Kdy si místo botiček pro syna můžete koupit plyšového krtka a sledovat papoušky ve zverimexu. Země pro budoucnost a chytrá řešení...
Marek Síbrt
Gotický kostel a Jaderná elektrárna, Bůh a Temelín. Jižní Čechy v nás
Když vás při putování podél Lužnice po výstupu na skalnatý ostroh nad řekou ohromí symboly, které si jsou zdánlivě daleko, ale ve skutečnosti blíž, než bychom čekali. Víra v Boha se setkává s vírou v technologický pokrok
Marek Síbrt
Lužnice: Z Tábora údolím bělostných mlýnů, skal, peřejí i chatovišť
Chladné ráno babího léta, příroda se zvolna a tiše probouzí. Z Lužnice stoupá pára, voda se odráží od jezů a balvanů. Údolím z husitského města do Bechyně. Po letech odkládání je cíl blízko... tedy 30 kilometrů daleko. Cesta je cíl
Marek Síbrt
Rudá věž smrti: Jáchymovský masakr uranovou rudou si nepřipomínáme důstojně
Současný stav památkově chráněné vykmanovské Rudé věži smrti je důsledkem vnitřních sporů Konfederace politických vězňů. V důsledku na to doplácejí všichni. Napravme nedůstojný stav! Ti, kteří zde trpěli a umírali, si to zaslouží.
Marek Síbrt
Měděnec: UNESCO po česku. Promarněná příležitost a výhled na ruiny
Kdo byl první? Vejce, nebo slepice? Turista, nebo infrastruktura? Jak od kaple na Mědníku shlížíte na vybrakované skelety Dolu Měděnec. A vlastníci? Zajímavá firma. Ne, že ne. Ona vlastně skoro neexistuje. Kapitál? Celých 20 tisíc
Marek Síbrt
Krušné hory na rozcestí. Kudy se vydají? Anarchie? Chaos? Bezhlavý byznys? Udržitelnost?
Krušné hory už nejsou liduprázdné jako před pár lety. Skutečný turistický byznys se ale ještě nerozjel, i když jeho první záchvěvy jsou patrné. Kudy se unikátní oblast vydá do budoucna? Podaří se zkombinovat zájmy lidí a přírody?
Marek Síbrt
Jáchymov: bezútěšnost a bolavá duše královského města. Budoucnost nejistá
Krušné hory po roce. Po roce, co jsou některé památky historické těžby kovů chráněné v registru UNESCO. A to vzbudilo velká očekávání. Jak se naplnila? Pojďme postupně...Začněme Jáchymovem
Marek Síbrt
Koronavirus zaútočil na zdravý rozum: U nás v Kocourkově
Když se vyhláška střetne se zdravým rozumem a přehnanou aktivitou si dáte vlastní gól, kdy pak musíte ignorovat to, co jste před několika hodinami sami vymáhali
Marek Síbrt
Češi odložili roušky a funí do pedálů. Rychle si zvykli, rychle odvykli. Co nám to přinese
Během velikonočního víkendu lidé v Moravskoslezském kraji během výletů odhodili roušky a pěkně si při jízdě na kole nebo běhu funěli do okolí. Co bylo ještě před týdnem nepředstavitelné a hodné odsouzení se stalo normálem
Marek Síbrt
Chapadla koronáče sevřela úchvatný estonský ostrov
Návštěva Saaremy je fascinující zážitek. Místo rozechvívající duši. Plné kontrastů, drsné a syrové atmosféry rychle přecházející v idylický zážitek. A svérázných lidí. Doufejme, že zvládnou situaci co nejlépe, s klidem a nadhledem
Marek Síbrt
Slátanina České televize: Kriminálka z ostravské šachty se fakt nepovedla
Druhý díl seriálu Místo zločinu Ostrava působí tak, že lidé Ostravu a region nikdy nenavštívili. Nebo byli tak omámení, že jim to zásadní proklouzlo mezi prsty. Aspoň základních faktů se ale držet měli
Marek Síbrt
Nevzkvétáme. Zaostáváme. Chybí nám rozhodnost, ambice a dynamika
Jsme středoevropská Šípková Růženka podřimující po sedmičce růžového vína. V letargii vyčkáváme, dumáme, a ti okolo nás dohánějí a předhánějí. Marníme potenciál a ujíždí nám vlak...a taky letadla, auta a špičkoví investoři
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1613x